Mazurská jezera, pevnost Boyen a Hitlerovo Vlčí doupě

Stále více Čechů konečně objevuje skvělé Polsko, které prostě nemá šanci zklamat. Jezdím sem už léta, ať do polských Tater nebo měst jako Vratislav, Krakov, Toruň, Varšava a nejvíc miluju sever u Baltu, z toho jsem hotová a z fleku bych se sem přestěhovala. Další z populárních oblastí je soustava Mazurských jezer. Co jsem stihla v tak rozlehlé oblasti? Jedná se o bývalé východopruské území. Tedy původně zde sídlilo z velké části německé obyvatelstvo a jezera byla chloubu. I dnes jsem překvapená, kolik je tu jachet a člunů, které brázdí jezera sem a tam. Velkých jezer je 45- Jsou mezi sebou důmyslně propojena dvanácti vodními kanály vybudovanými už v polovině 19. století a osmi řekami. Jde o jednu z nejkrásnějších jezerních oblastí Evropy. Pokud jste bez vlastní lodi, nevadí. Můžete směle nasednout na palubu jedné z mnoha lodních linek. 

Video z Mazur

Přístav Mikołajki

Jedním z nejznámějších přístavů je městečko Mikołajki. U vody najdete ústřední pokladnu, kde můžete koupit různě dlouhé plavby po jezerech dle lodního řádu https://www.zeglugamazurska.com.pl/. Za druhé světové války, kdy si na východopruských Mazurech zřídil Hitler hlavní stan, se do této oblasti přesunulo celé vojenské, stranické a správní vedení Třetí říše. V Mikolajkách na západním břehu bylo středisko Canarisova Abwehru připravující plán Barbarossa – přepadení SSSR a soustřeďující a vyhodnocující vojenské informace. Do Mikolajek se také tajně evakuoval městský archiv hlavního města východního Pruska Königsbergu. Bylo to prozíravé, protože Královec byl vybombardován a stal se z něj později ruský Kaliningrad, zatímco Mikolajek se válka prakticky nedotkla. Článek o skvělém Kaliningradu najdete zde: https://www.hanamachalova.cz/clanek-rusko-na-viza-zdarma-kaliningrad/. 

Plavba Mikolajki-Giźycko

My jsme zvolili 3 hodinovou plavbu z Mikolajek do Giźycka - pluli jsme přes 7 jezer a 5 kanálů, které byly vybudovány už v letech 1775-1762 a za naší plavby se hodně opravovaly. Na jižním konci jezera Bocznego loď vpluje do krátkého, 100 metrů dlouhého kanálu Kula a pod silničním mostem vytéká k jezeru Jagodne. Námořníci označují tento kanál jako „Mazurský rovník“, protože zde vede konvenční rozvodí (prakticky se posouvá v závislosti na vodní hladině a povětrnostních podmínkách) mezi Vislou a Pregołou (to je řeka, která protéká Kaliningradem). Vody jezer ležících severně od kanálu tečou do Pregoly a ty jižně od ní do Visly. Některé kanály mají velmi nízké přemostění. To pak loď sníží celou horní palubu a kapitánský můstek doslova zajede do lodi tak, aby nízký most podeplula. Vypluli jsme v 10:30, cena plavby 95 Zl. Lodí lze plout i zpět, ale ty jo, další 3 hodiny na lodi...doporučuji jen jeden směr a zůstat v Giźycku. Tady jsou jízdní řády a ceník. Výběr plaveb z obou přístavů je veliký: https://www.zeglugamazurska.com.pl/cennik/.

Přístav Giźycko

Cílem plavby bylo městečko Giźycko, které se chlubí několika pozoruhodnostmi. Vedle majáku, který slouží jako rozhledna, a staré pruské pevnosti Boyen ve tvaru šesticípé hvězdy rozhodně stojí za vidění také otočný most přes Luczaňský kanál, unikátní technická památka na ruční pohon. Vyfotila jsem, kdy je most otevřený. Chtěli jsme přes nej jít do pevnosti Boyen, ale zrovna byl otevřený pro lodě a tak jsme šli kousek dál přes pevnou pěší lávku. Městečko je o poznání živější než Mikolajki. Má velmi živý přístav plný stánků, velkou marinu, jsou zde i kolotoče a milion atrakcí pro děti. Cestou mineme i velkou vojenskou posádku. Doporučuji v městečku nocovat a užít si jeho atmosféru u vody i večer. 

Pevnost Boyen

Hlavní historickou chloubou města Giźycko je hvězdicová pevnost Boyen. Upřímně mnohem víc by si ji člověk užil z letadla nebo dronu, protože je tak zarostlá, že vůbec nevíte, kde jste a jaký má tvar. Je to spleť příkopů a obloukovitých chodeb, hradeb. Dobrý prolézačka. V některých budovách jsou výstavky bojové techniky, historie a také jsem našla dílničku pro děti nebo zahrádku. Pevnost je pojmenovaná po pruském maršálovi von Boyen (1771-1848). Byla  postavena v letech 1843-56 v úzkém průsmyku mezi dvěma jezery Niegocin a Kisajno. Má rozlohu kolem 100 hektarů. Tvrz je kameno-cihlová a po obvodu měří 2,3km. Je obklopená suchým příkopem. Patří k nejlépe dochovaným obranným stavbám 19. století. Tvořily ji kasárna, skladiště, prachárny. Bylo v ní 4000 vojáků. Po postavení železnice do Giżycka byl roku 1868 zasypán přístav u vodní brány (lodě se zásobami měly bránou vplouvat až na hlavní dvůr pevnosti), místo něj byl nasypán val a položeny koleje. Během 1. světové války tu odrazili 2 ruské útoky. Roku 1939 se posádka pevnosti zapojila do bojů při obsazování Polska. Po 2. světové válce pevnost využívala polská armáda, od roku 1957 je zpřístupněna civilnímu využití. Neudělali z ní památku pro veřejnost, ale vznikly tu různé provozy např. kuřecí farma, dozrávárna sýrů, sklady zboží. Jako památka byla zpřístupněna až mnohem později. Fotka shora je převzata z internetu:

Hitletovo Vlčí doupě a místo pokusu o atentát na Hitlera 20.7.1944 (neúspěšná operace Valkýra)

Nedaleko soustavy Mazurských jezer leží městečko Kętrzyn. Jeho okolí láká na nechvalně proslulou atrakci, takzvané Hitlerovo Vlčí doupě. Německy Wolfsschanze, polsky Wilczy szaniec. Jde o kódové označení pro vůdcův hlavní stan, tedy spíš to, co z něj v současné době zbylo. Oficiální webové stránky https://wilczyszaniec.olsztyn.lasy.gov.pl/. Jde o komplex bývalých bunkrů (jedno ze čtrnácti dokončených velitelských stanovišť), ve kterých Adolf Hitler strávil mezi lety 1941 a 1944 celkem přes 800 dní. Přežil tu i atentát známý pod krycím jménem Operace Valkýra, kdy se ho vzbouření důstojníci pokusili pomocí bomby v kufříku zavraždit. O tom pojednává film z Tomem Cruisem v hlavní roli 36 letého Clause von Stauffenberga, který kufřík s výbušninou, jež měla Hitlera zabít, instaloval v místnosti. Původně měl Hitlerův hlavní štáb mít schůzku v jednom z železobetonových bunkrů, kde by byl výbuch mnohem účinnější. Mohutnou tlakovou vlnu by stěny bunkru odrazily zpět do místnosti a zkáza by byla jistá. Jenže z důvodu horkého počasí (bylo to ke konci července) byla schůzka přestěhována do dřevěného domku s okny a tam výbuch nebyl natolik silný, aby všechny, včetně Hitlera, usmrtil. Zemřeli však 4 důstojníci. Vstoupili jsme do tohoto domku, kde je vše instalováno tak, jak původně bylo a vedle je i ukázka zkázy místnosti po výbuchu. 

Diktátor explozi přežil jen s lehkými zraněními, také dík masivnímu dubovému stolu, který zafungoval jako štít. Zde je počtení https://cs.wikipedia.org/wiki/Atent%C3%A1t_na_Hitlera_z_20._%C4%8Dervence_1944. A ještě uvítal později přijíždějícího Mussoliniho, který přijel na návštěvu vlakem. 

Wolfsschanze bylo obýváno Hitlerem od června 1941 (operace Barbarossa, zahájení útoku na Sovětský svaz) do listopadu 1944, kdy z důvodu postupu Rudé armády odjel do Berlína. Poté dal bunkr zničit. Mohuté výbuchy však nezničily bunkry zcela a tak dnes působí v lese jako memento megalomanského stavitelství. Bunkrů je v lese rozesetých celá řada a je zde i požární nádrž, která se kdysi stala líhní komárů, kteří nesnesitelně otravovali život osazenstva. Bylo zde i mnoho žab, které Hitler naopak měl v oblibě. I my jsme viděli několik skokanů hnědých. Vojáci jednoho dne do nádrže vleli petrolej. Mysleli si, že tak zbaví Vlčí doupě komárů. Leč ten zabil pouze jejich přirozeného nepřítele - žáby. Hitler nakázal místo nákladně vyčistit a přivézt žáby. Dnes Vlčí doupě nepůsobí naživo až tak depresivně jako jiná místa spojená s 2. světovou válkou, protože příroda železobeton potáhla vrstvou mechu a pohltila jej vegetace. Tady je video z naší návštěvy Vlčího doupěte a zbytek míst navštívených v Polsku, o kterých už píšu v článku z dřívějška https://www.hanamachalova.cz/clanek-do-polska-k-mori-gdansk-sopoty-gdyne-hel-malbork/?