Semmering příběh geniální horské železnice

Už jsem psala článek o tom, jak se dostat do Semmeringu a projít se po parádní stezce Bahnwanderweg https://www.hanamachalova.cz/clanek-prvni-horska-zeleznice-sveta-na-seznamu-unesco/. Pěší trasa vede z nádraží Semmering na nádraží Breitenstein a je značená jako Bahnwanderweg vláčkem https://www.wieneralpen.at/a-bahnwanderweg-semmering-breitenstein. Dnes se zmíním o genialitě této železnice a tom, jak toto neskutečné dílo přežilo do dnešních dnů, zatímco jiné železnice podobného typu jsou už jen nostalgické výletní cíle pro turisty. Zde se prohání tisíce vlakových souprav na jedné z nejvytíženějších tratí Evropy. Semmering dal jméno mnoha tratím vedoucím přes složitý terén a úseky, kde si lidé mysleli, že v životě železnice nemůže vést. A tak i u nás v ČR máme Pražský Semmering, Slezský Semmering, Krušnohorský Semmering...

Naučná stezka vede z nádraží Semmering na nádraží Breitenstein (nebojte, nejdete po kolejích, ale nádhernou přírodou, mezi domky s výhledy na železnici. Vlakem jsme pak projeli celý tento úsek ze Semmeringu do Gloggnitz za 4,80 EUR. Pod tím jde vidět i Basistunel, který hlavní dopravu na trati zanedlouho svede pod zem. Mapa naší trasy pěšky: https://mapy.cz/s/jovozedaku. Byl dotaz, zda jde trasa projet na kole - nedá. Je ve skalnatém terénu, někdy prudkém na velmi úzkých pěšinkách, jak vidíte na fotkách. Na kole byste neviděli ty nejlepší vyhlídky typu 20 Schillink, což je vůbec to nejlepší, co Semmering má.

Video z výletu:

Železnici v roce 2027-2028 nahradí nový Semmering Basistunnel, který svede veškerou rychlíkovou a nákladní dopravu pod zem, tak stihněte ještě plný provoz, kdy jezdí vlaky snad co minutu. 

Legendární Semmeringbahn je první železnicí s normálním rozchodem přes hory na světě. Byla otevřena v roce 1854. Tedy v době, kdy ještě svět neznal auta pro dovoz materiálu, svět neznal žádný dynamit, takže se vše dělalo ručně a také ještě neexistovaly ocelové mosty, takže se všechny tunely musely spojovat kamennými viadukty. Dokonce ani neexistovala lokomotiva, která by mohla tudy projet. A přesto stavěli dráhu ve víře, že se takový stroj najde. Železnice byla kdysi součástí rakouské jižní dráhy Südbahn. V roce 1998 byla zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Muzeum Südbahn se nachází v Mürzzuschlagu, kde celá dráha končí. Südbahn je i název legendárního obrovského hotelu v Semmeringu, který je už zavřený.

Vyšli jsme nad nádražím v Semmeringu:

Zadání na stavbu přišla z vídeňského císařského dvora, protože bylo potřeba spojit železnicí Vídeň s Grazem a dále s mořem (pokračování je přes Maribor, Lublaň a Terst, které všechny byly součástí Rakouska). Železnici postavili mezi Vídní a Gloggnitz a pak z Mürzzuchlag dál do Grazu. Mezi těmito místy byly horský průsmyk a vlaky nemohly dál. Končily v Gloggnitz. Zboží a lidé se přeložili na dostavníky, složitě pomalu přejeli koňmo hory a pak zase naložili na vlak a pokračovali dál. 

Staré vily v Semmeringu připomínají časy, kdy sem mířila veškerá vídeňská smetánka a dostal se díky dostupnosti po železnici do módy u lepší společnosti:

Semmeringská železnice byla postavena v letech 1848 až 1854 přibližně 20 000 dělníky pod vedením konstruktéra Carla von Ghega, který se narodil v Benátkách do albánské rodiny.

Zahájení stavebních prací započalo v revolučním roce 1848. Aby bylo možné z Vídně dostat nezaměstnané a revoltující pracovní sílu, bylo stavební povolení vydáno velmi rychle. Železnice se pokoušela o harmonickou kombinaci technologie a přírody. Jedinečný cestovní zážitek, který Semmeringská železnice nabídla, pouze 1,5 hodiny vlakem z Vídně, významně přispěla k rozvoji cestovního ruchu. Najednou každý, kdo ve Vídni něco znamenal, musel mít v Semmeringu svou vilu. Vily připomínaly pohádková horská stavení. Zároveň musela mít veškerý městský komfort. Vznikaly obrovské grand hotely pro smetánku. Měly bazény, plesové a koncertní sály. Do módy přišly Alpy. Tento obrovský rozmach na přelomu 19. a 20. století byl přerušen nejprve první světovou válkou, koncem Rakouska-Uherska (ztráta maďarské klientely) a poslední ránou byla 2. světová válka. Po ní už přeslata šlechta prakticky existovat, smetánka měla zcela jiné zájmy a obyčejné obyvatelstvo si našlo jiné rekreační cíle - moře. Tuto jedinečnou kulturní krajinu se proto snaží dodnes zachovat, i když jde vidět, že mnoho domů je opulentních a opuštěných.

Rozhledna Doppelreiterwarte

A tady už jdeme na zlatý hřeb: 20 Schilling Blick

zíráme na vlaky - nejlepší místo na trainspotting vůbec

pánové vláčkaři jsou u vytržení

zkušená tábornice - jezdí na stanové tábory od dvou let a pochopitelně umí dobře zacházet s nožem, zručnost by měly děti získat brzy, předejdou tak zraněním

Železnice má 14 tunelů, 16 viaduktů (několik dvoupatrových) a více než 100 zakřivených kamenných mostů a 11 menších železných mostů. Stanice a budovy pro železničáře byly často stavěny přímo z odpadního materiálu produkovaného při stavbě tunelů. Trať dlouhá 41 kilometrů překonává výškový rozdíl 460 metrů, na 60 procentech její délky je sklon 2,0 až 2,5 procenta, 16 procent má poloměr zakřivení pouze 190 metrů. Jednalo se o zcela nový technický vývoj ve stavebnictví, bylo nutné vyvinout nové nástroje a metody geodetické práce.  

tady pod viaduktem najdeme expozici dobových nástrojů na ruční stavbu železnice

Výlet na semmeringskou železnici, která je plně využívána 160 let, stále působí jako zvláštní zážitek pro svou rozmanitou krajinu, typický styl sídel a charakteristický sled viaduktů a  tunelů. Je neskutečně jednoduché se sem dostat z ČR. Můžete tu mít klidně chalupu a jezdit na ni každý víkend. Nebo se otočit na jednodenní výlet jako my.