Putování Alsaskou vinnou stezkou

Alsaská vinná stezka, La Route des Vins d'Alsace, je 170 km dlouhá stezka vinicemi podél hřebene pohoří Vogézy spojující městečka Marlenheim a Thann táhnoucí se ve východní Francii kousek od německých hranic směrem na jih k Švýcarsku. Region se jmenuje Alsasko-Lotrinsko, Grand Est (velký východ). Hranici pak v dálce tvoří řeka Rýn. Viz článek o Basileji https://www.hanamachalova.cz/clanek-do-svycarske-basileje-za-bazilisky/. Trasu si můžete  libovolně zvolit sami podle toho, kolik máte času a na jakém povrchu chcete putovat. Spojuje pohádková hrázděná středověká městečka, která nevěříte, že vydržela v takové podobě do dnešních dnů. Často se opakuje obrázek: lesy, hory, pod nimi vinice, nad nimi zříceniny hradů a dole krásné městečko s barevnými domky, vinařstvími, kamennými uličkami a nádhernými kostely, které by u nás byly katedrálami. Vinnou stezku můžete projet autem po asfaltové silnici (přijdete však o koštování vína), na kole po různých cyklostezkách nebo méně frekventovaných silničkách. Dobrodruzi ji mohou zdolat pěšky, protože městečka jsou od sebe jen pár kilometrů.  Lze vyjít úplně nahoru na hřebeny Vogéz do krásných listnatých lesů a kochat se dalekými výhledy do Německa. Viděli jsme z nich třeba Schwarzwald, podle kterého znáte šunku. Přesunete se tak časem do dnů, kdy hodina sem hodina tam nehrály roli. A pěší na těžko sbalené jsme i sem tam potkali. 

Okolí Alsaska, kde se ubytovat

Na výlet jsme si vyšetřili 4 dny na státní svátek koncem října. Ráno jsme vyjeli z ČR, odpoledne projeli po dálnici Německo, stavili se v krásném Heidelbergu, o kterém píšu zde https://www.hanamachalova.cz/clanek-heidelberg-nejkrasnejsi-univerzitni-mesto-nemecka/ a na noc dojeli do Colmaru, který se nachází zhruba uprostřed Alsaska. Je strategickým bodem na spaní na jednom místě, odkud lze podnikat hvězdicové výlety po stezce. Zajímavé může být i spaní přímo v městečkách v historických domech. Spali jsme v místním Ibisu https://bit.ly/3cLdmMy. Nejjednodušší ubytování v Colmaru seženete pro dva od 70 EUR, v Ibisu od 76 EUR, běžná cena je okolo 90 EUR/noc. Pozor ve Francii je lepší si brát twin pokoj - dvě jednolůžkové postele - jsou často velké 100x200cm, kdežto dvoulůžko je často malé jen 140x200cm. Největší města Štrasburk, Mulhouse a Colmar si zaslouží extra článek. Místní starší obyvatelstvo dodnes hovoří alsaštinou, což je německé nářečí ve francouzštině.

Vína, vinice, vinařství, kooperativy, Cremant, Grand Cru, AOC

Specifikem Alsaska je pěstování bílých odrůd vín, které mají tradici spíše v Německu a tramínu, který má tmavě růžové hrozny (však jsme se jejich zbytků nechaných ve vinicích něco na výletě najedli). Zatímco zbytku Francie vévodí červená vína různých směsí s názvy oblastí, tady se pěstuje Gewürztraminer, Pinot Blanc, Pinot Gris, Riesling, Sylvaner a Muscat, červený Pinot Noir tvoří ani ne 10% produkce. Podle kvality se pak Alsaští vinaři si všimli zvláštností, které určité lokality vinic propůjčovaly jejich vínu. Alsasko se roděluje na dolní a horní a Rhin znamená samozřejmě Rýn, tedy Bas-Rhin a Haut-Rhin. 

Tři čtvrtě produkce má označení původu Alsace AOC, což znamená, že 100% hroznů pochází z Alsaska. Šumivá vína mají označení Crémant d’Alsace AOC. Vyrábí se jich tu 22% všech vín. Určitě si je ochutnejte a dovezte domů. Jsou výborná. Mozaiku alsaských vín uzavírají exkluzivní vína Grand Cru, které tvoří asi 5% produkce. Tvoří je 51 terroirů vymezených přísnými geologickými a klimatickými kritérii. Už od 9. století si vinaři všímali, co ovlivňuje pěstování révy. Postupem času odhalili, že nejpozoruhodnější půdy jsou často strmé a ideálně odkryté. 

Vína pořídíte buď v jednotlivých vinařstvích Vignoble, které jsou úplně všude. Rádi Vám dají ochutnat svá vína. Někdy je stanovený počet vzorků zdarma, jindy za 4 vzorky zaplatíte třeba 2 EURa a jindy si zaplatíte celou degustaci - to ale doporučuji spíše znalcům. Kdo se stydí do soukromého malého vinařství, může využít větší místa zvané kooperativy, družstevní sklepy. Jsou to obvykle velké prodejny vín, často se samoobsluhou, velkým koštovacím místem. Sdružují produkci více vinařů nebo produkují vína pod větší společnou značkou. My jsme navštívili hned dva: Cave Ribeauvillé, založený v roce 1895, je nejstarší skupinou vinařů ve Francii. Cave de Ribeauvillé byl v červnu 2011 zvolen „Nejlepším družstevním sklepem Alsaska“ Revue du Vin de France. A Wolfberger, založený v roce 1902 pod názvem Cave d´Eguisheim. Sdružuje 480 rodin vinařů, kteří obdělávají 1200 hektarů vinné révy v okolí Colmaru a prosazuje se jako jeden z nejvýznamnějších hráčů na alsaské vinné scéně. Jejich produkci a skleničky vidíte v každé restauraci i supermarketu. Ale největší výběr je samozřejmě u zdroje. Všechny jsou zde https://www.cavescooperatives.com/category/alsace/. Láhve vína pořídíte od cca 5-6 EUR, nejčastěji kolem 9 EUR a víc. 

V mnoha vinařstvích také pálí eau-de-vie, vinnou pálenku (lidově bychom řekli koňak). 

Stránky o alsaských vínech https://www.vinsalsace.com/en/. 

Pivo a kuchyně ovlivněná Německem

Hlavním artiklem Alsaska není jen víno, mají zde i tradici vaření piva. Mezi místní speciality patří dobrý aromatický sýr Münster používaný v syté kuchyni či jen tak k vínu. Jde o klášterní či mnišský typ kravského sýra zrajícího ve tvaru nízkého válce pod mazem. Má označení původu AOC, kdy mléko od dojnic pochází z plemene Vosgienne (podle místního pohoří Vogézy. Krávy zde původně prý přivedli Švédové či Dánové během 30. leté války. Jsou černobílé. Často mají souvisle černé celé boky a bílý hřbet a břicho. Sýr se často používá na zapečení místních preclíků Bretzel a nebo Flammeküche/Tarte flambée, kterývizuálně připomíná pizzu, ale chutná úplně jinak. Na křupavém tenoučkém těstě je créme fraiche - tedy zakysaná smetana, na ní cibule, slanina a pak volíte varianty natur nebo Munster se sýrem. 

Alsaská kuchyně je silně ovlivněná Německem. Choucroute není nic jiného než Sauerkraut, tedy obložené kysané zelí (čtěte šukrut). Často se podává s více uzeninami - klobásou, šunkou, slaninou, kolenem. Baeckeoffe vypadá jako vývar na víně v zapékací míse se spoustou masa, zeleniny a na plátky nakrájených brambor. Pak tu najdete spoustu paštik, kontroverzní Foie Gras, či Coq au vin kohout na víně. V německém duchu se nesou i špecle, vepřové koleno Wädele, atd. Na pití si v restauracích nemusíte dávat jen místní víno, ale také kir alsacien, což je bílé víno smíchané s černorybízovým likérem Créme de Casis. Ten vřele doporučuji koupit domů. Je vynikající a stojí tolik, co víno. Začíná na 6 EURech. Jako dezert všude uvidíte Tarte Alsacienne - místní koláč se sezónním ovocem, často švestkami a nebo bábovka Kougelhof. Všude narazíte na místní voňavý perník tvaru chlebíku Pain d'épices či neméně voňavé sušenky Bredele. Bylo skvělé vidět, jak místní podporují své pekaře, restauratéry, že zkrátka mají své tradiční místní podniky už celá desetiletí, která se i na velmi malých místech uživí. Čili místní pospolitost potěší. Zachrání podniky, které trpí odlivem turistů. Sice turisté byli všude, ale krom Štrasburku nemohla být o nějakých davech řeč.

Pozor dejte ve Francii na otevírací dobu. V malých městech se obchody zavírají na polední pauzu a restaurace jsou otevřené jen na oběd, pak zavírají a otevírají až večer na večeře. My jsme do restaurací chodili hlavně na obědy. Člověk je za celý den nachozený a k večeři stačí kousek nějakého sýra a něco malého. V neděli toho bývá otevřeno velmi poskrovnu, ale ve městě najdete hlavně dopoledne. Perfektní jídlo na svačiny a domů najdete v menších mětečkách v samoobsluhách Carrefour Express. Ten najdete všude. Zachrání vás v době, kdy je vše ostatní zavřené.

Blog pro pivaře místních pivovarů https://www.labieredalsace.fr/, recepty na místní cukroví https://www.bredele.fr/. 

Webové stránky Alsaské vinné stezky

https://www.visit.alsace/route-des-vins-alsace/ 

https://www.explore-grandest.com/alsace/la-route-des-vins-dalsace/?

https://www.routedesvins.alsace/ 

Zajímavosti o českých stopách ve Francii se dozvíte z knihy Ivana Fučíka Francie s českou příchutí.

Městečka jako z pohádky plné čapích hnízd

Městečka na Alsaské vinné stezce mě nadchly. Kamenné uličky, květiny, hrázděné domky, hradby, velmi zdobné kostely, jakoby se tu zastavil čas. Hned za nimi jsou strmé vinice, nad vinicemi různé zříceniny, kapličky, cestičky a nad nimi hřebeny zalesněných Vogéz. Můžete si tak zvolit - budu se jen procházet městečky, nebo si zajdu do vinic, na nějaký ten hrad nebo ještě výš na hřeben do přírody? Vyzkoušeli jsme všechno. Jednotný znak je, že všechny zříceniny jsou přístupné zdarma, stejně tak kostely, které jsou opravdu výstavní. Jsou otevřené jen tak a nemají tedy žádná opatření spojená s koronou. Místní lidé jsou vstřícní, takže se tu cestuje příjemně. Každé městečko má velké parkoviště s veřejnými toaletami a otevřené informační centrum. I v Alsasku u mostů najdete sochy svatého Jana Nepomuckého - tady se jmenuje Saint Jean Népomucène. Všude najdete spoustu čapích hnízd i soch čápů. Ti jsou jedním ze symbolů celého Alsaska. 

Thann - jižní brána, hrad Château d'Engelbourg, l'Œil de la Sorcière - oko čarodějnice

Naše putování začalo v městečku Thann. Zde oficiálně stezka začíná jižní bránou. Ta je dnes soukromým domem, takže si ji jen vyfotíme z exteriéru. Městečko má 8 tisíc obyvatel, neobyčejně krásný kostel sv. Teobalda. Jeden z nejkrásnějších pozdně gotických kostelů Alsaska. Stránky infocentra https://ville-thann.fr/decouvrir/la-ville/ville-touristique/office-de-tourisme/. Městem procházela obchodní stezka a vybíralo se tu mýto. Proto bylo opevněno a nad ním postaven hrad Engelbourg už ve 12. století. Dnes z něj zbyly ruiny s jednou velkou zajímavostí - okem čarodějnice. Jde o velkou kulatou díru, která vznikla povalením kusu věže při obléhání. Silně doporučuji si k hradu vyjít pěšky a vzít to i přes krásnou kapličku svatého Urbana - patrona vinařů. Je sice zavřená, ale pohled na město a jedny z nejstrmějších vinic celého Alsaska vás přesvědčí, že jste na správném místě. Hrad je volně přístupný a vedou k němu rozcestníky s popiskem. Místní lesy jsou magické, stejně jako vinice. Tady prostě stojí za to být! Thann určitě nevynechejte.  

Co jsme nestihli: Na Thann hned navazuje město Cernay. Najdete tady vojenský hřbitov, kde je pohřbeno i 60 československých vojáků, kteří zde padli během 1. světové války nebo fandy železnice nadchne historická parní dráha Train Thur Doller Alsace https://www.train-doller.org/.

Equisheim - městečko Krásky a zvířete

Asi nejkrásnější městečko stezky, ale také dosti turistické, je Eguisheim. Leží blízko Colmaru, takže o návštěvníky nemá nouzi. Inspiroval svým romantickým vzhledem filmaře od Disneyho, kteří volně překreslili městečko do pohádky Kráska a zvíře jako vesnice Belle, tedy Krásky. Má jen 1700 obyvatel, proto je snadné projít do všech uliček, které jsou do oválu. Kouzelné jsou jak ty domy úplně na okraji u městských zdí v Rue du Rempart, tak náměstí s fontánou a sochou místního rodáka, papeže Lva IX, který se tu narodil v roce 1102. Má tu i velmi krásnou kapličku. Eguisheim je držitelem ocenění Nejkrásnějí vesnice Francie. Stránky infocentra https://www.tourisme-eguisheim-rouffach.com/. 

My jsme tu s chutí degustovali víno místních vinařů - náhodně jsme si ho vybrali - Freudenreich Joseph et Fils https://www.joseph-freudenreich.fr/ v krásném dvoře a také ve velké degustační místnosti mimo centrum Wolfberger https://www.wolfberger.com/. Toto místo rozhodně nevynechejte, je to velký vinný market, ochutnávka až tří vzorků je zdarma - a šup tam láhev vynikajícího Crémanta domů. Už je samozřejmě vypitý i s Créme de Cassis (že jsem si toho nekoupila víc, protože u nás stojí x-set korun, třeba 300 a víc a ve Francii koupíte sedmičku za 5 EUR a upřímně, je to kolikrát lepší pití jak víno:-). 

Nestihli jsme navštívit hrady nad městem, z nichž nejvýznamnější je Chateau Hollansdbourg http://www.chateau-hohlandsbourg.com/index.php?lang=en. Můžete k němu dojet po panoramatické horské silnici zvané Cesta 5 hradů. A  další zříceniny cestou minete. Na Francii je sympatické, že zříceniny jsou přístupné zdarma. Stejně tak mají volně přistupné snad všechny kostely. Otevírají obvykle kolem 9 ráno a pouští duchovní hudbu na podtržení atmosféry. Ale pozor, i zde platí zavírání během oběda. Na to si na venkově musíte zvyknout. Tady se prostě žije po francouzsku.

Kaysersberg - Karel IV. i Albert Schweitzer

Další naprosto kouzelné městečko. U nich fakt nevíte, které je lepší, protože jsou si v něčem velmi podobná a v něčem zase má každé něco jiného než ostatní i atmosféru. A ta je hlavní devízou Kaysersbergu. Tam skutečně cítíte, jakobyste se přenesli do středověku. Má i takovou vůni kamene, vody. Městečkem protéká náhon do mlýnů, které můžete pozorovat. V centru mají opět krásný kostel Svatého Kříže. Pán ráno trochu po francouzsku zaspal, tak jsme čekali, až nám kostel odemkne. Dočkali jsme se. Naproti kostelu a kašně je dům s nejkrásnějšími okenicemi. I Kaysersberg získal ocenění nejkrásnější vesnice.

Dál najdeme radnici, která je momentálně v rekonstrukci, ale jde vejít na nádvoří. Tam je vyobrazena velká freska. Našli jsme i pamětní desku na Karla IV. Náš největší český panovník se tu významně zapsal do dějin. Říkají mu tady Charles IV. de Luxembourg, abyste byli v obraze. V době, kdy byl císařem Svaté říše římské, tady založil alianci měst Décapole v roce 1354. Byla tvořena deseti císařskými městy v oblasti Alsaska, aby si zachovala svá práva. To bylo rozpuštěno až v roce 1679. Ratifikoval smlouvu sjednocující města Haguenau, Colmar, Wissembourg, Turckheim, Obernai, Kaysersberg, Rosheim, Munster, Sélestat a Mulhouse. Tučně zvýrazněná města jsem navštívila a dočtete se o nich na blogu.

Ještě dál je nejfocenější objekt města most Pont Fortifié. Z něj je další nejfotocenější objekt hrázděný dům se zelenými okenicemi nalepený na kapličku Notre-Dame du Scapulaire. Je snad symbolem celého Alsaska. 

Místním rodákem je nositel Nobelovy ceny míru doktor Albert Schweitzer. Jeho rodný dům a muzeum leží na ulici du Général de Gaulle 126. V době naší návštěvy probíhala rekonstrukce. Byl protestantský teolog, misionář, filozof, etik, muzikolog (proslul především jako jeden z nejvýznamnějších znalců, vykladačů a interpretů díla Johanna Sebastiana Bacha), varhanní virtuóz (mohu potvrdit, ve Štrasburku je kostel, kde hrával na varhany) a lékař. V roce 1952 obdržel Nobelovu cenu za mír za svůj altruismus, úctu k životu a neúnavnou humanitární práci, která pomohla uvést do života myšlenku bratrství mezi lidmi a národy.

Nad městem se tyčí krásná volně přístupná zřícenina Schlossberg. Z ní jsme vystoupali vinicemi až nahoru do lesa na hřeben, protože pršelo a ono se lépe jde v dlouhém dešti v lese, kde prší méně než na zablácené cestě dole pod mraky. Takto jsme čli nad mraky a aspoň si dali něco kondičního v pohoří Vogézy. Les byl kouzelný. Při sestupu do městečka jsme procházeli už sklizenými vinicemi, kde sem tam se ještě nějaký ten zapomenutý hrozen Tramínu našel, a to byla bašta. Byly z nich už skoro rozinky. Úplně si dokážu představit, že touto krajinou jdu souvislou pouť a spím někde v lese, přes den si sejdu dolů do městečka na víno, samá zřícenina, kaplička a zase putuji dál. Místní turistické centrum: https://www.visit.alsace/230104259-office-de-tourisme-bureau-de-kaysersberg/ a stránky údolí: https://www.kaysersberg.com/. 

Riquewihr

Riquewihr je dalším mětečkem, které bylo také vyhlášeno nejkrásnější vesnicí Francie. Má jen 1200 obyvatel, je celé do kopce. Dole je radnice a bývalý zámeček Montbéliard-Württemberg, který je dnes poštovním muzeem,krásné obytné hradby nahoře na kopci a všemu vévodí hodinová věž Dolder s malým muzeem. Na konci horní uličky je také Věž zlodějů Tour des Voleurs. http://www.musee-riquewihr.fr/dolder.html. Městečko je považováno za domov rýnského ryzlinku a za terroir jedněch z vůbec nejlepších vinic. V městečku jsme si dali oběd a tentokrát už naším autobusem vyrazili do většího městečka Ribeauville. 

Ribeuvillé

Ribeauvillé je městečko o 4,5 tisících obyvatelích, které má částečně městské hradby, má mnoho malebných středověkých hrázděných domů a dva staré gotické kostely. Ten hezčí je na konci města u radnice, kde je údajně i nějvětší sekvoj mimo USA. Za městem jsou termální lázně, které se historicky jmenovaly Carolabad. Jde o slaný pramen s teplotou 34°C https://www.hotelsbarriere.com/fr/ribeauville/resort-barriere/activites/le-centre-balneo.html. Nedaleko města jsou zříceniny tří slavných hradů Saint-Ulrich, Girsberg a Haut-Ribeaupierre. Je tu také bývalá synagoga. Společný web městeček je zde https://www.ribeauville-riquewihr.com/visiter/patrimoine.htm. Místní vinaři jsou sdruženi v místním kooperativu Cave de Ribeauvillé (založeno v roce 1895), jednom z nejstarších ve Francii. Tady vřele doporučuji jít na ochutnávku a něco si koupit domů. https://www.vins-ribeauville.com/en/ a také nás ve městě zachránil místní malý Carrefour. 

Obernai

Obernai je městečko, kam jsme zamířili cestou do Štrasburku v neděli ráno. Čekala jsem ospalé prázdné město a příjemně mě překvapilo, že ráno fungovalo! Místní chodili čile v ulicích a chodili si do pekárny na čerstvé nedělní zákusky. Je rodištěm sv. Otýlie, dcery vévody, která se stala patronkou Alsaska. Nad městem je její klášter. V roce 1354 se stalo členem Decapole, aliance deseti měst Svaté říše římské v Alsasku, které založil Karel IV. V roce 1562 navštívil císař Ferdinand I. toto prosperující město. Město bylo anektováno Německem v roce 1871 se zbytkem Alsaska, poté se vrátilo Francii po první světové válce v roce 1918. Během německé okupace ve druhé světové válce nacistické úřady zřídily Reichsschule für SS Helferinnen Oberenheim, Waffen - Školicí středisko pro ženy SS, které bylo otevřeno v květnu 1942 na příkaz Heinricha Himmlera. Hned za branami města byla také pěkná synagoga. Velmi pěkné zákoutí tvoří Studna šesti věder a opět tu mají krásné kostely, které by u nás vydaly za hotové katedrály. 

Tipy na místa, která jsme nestihli

Haut Koenighsbourg je naprosto úchvatný hrad hhttps://www.haut-koenigsbourg.fr/fr/  

Natzweiler-Struthof - jediný koncentrační tábor na území dnešní Francie https://www.struthof.fr/ 

Mount Sainte-Odile - klášter místní světice v krásných horách blízko Obernai a blízká Pohanská zeď Mur Païen https://www.visit.alsace/en/258000592-mount-sainte-odile/ a https://www.visit.alsace/258000891-le-mur-paien/

L’Écomusée d’Alsace je skanzen ukazující místní tradice https://www.ecomusee.alsace/fr/ 

Opičí hora Montagne des Singes s makaky (není pravda, že jsou jenom na Gibraltaru) https://www.montagnedessinges.com/

Fort de Mutzig http://www.fort-mutzig.eu/desk/accueil.php?

Cestovat jako já může každý - můj blog můžete podpořit koupí knihy s návodem na cestování na vlastní pěst: https://www.hanamachalova.cz/#kniha, přidat se na některý z mých výletů, které sama sestavuji a provázím: https://www.hanamachalova.cz/blog-vylety-se-mnou/ nebo získat ještě více informací a tipů na některé z přednášek https://www.hanamachalova.cz/#prednasky.