Na 2 nejdelším fjordu světa Sognefjord (203 km)

Byl srpen, středa, sedíte v práci, říkáte si: proč nemám dovolenou? Tu přišla zpráva, že kamion, který je na cestě do Norska nebude moct být vyložen, protože Norové nemají upevňovací šrouby na jeřáb. Takové mega šrouby samozřejmě v žádném OBI někde v Norsku nekoupíte. My je tady samozřejmě máme. Napadlo mě: v dnešním rychlém světě je tu snadná pomoc: expresní zásilka DHL. Zavoláme je a zítra tam šrouby mají ještě než kamion s nadměrným nákladem dojede na místo. DHL vypočítalo cenu zásilky: my na Valašsku jsme odlehlá oblast a cíl v Norsku odlehlá oblast. Krabičku se šrouby velkou jako dvě krabice od bot by doručili za 125 000 Kč. Zasmála jsem se a utrousila: "to už by bylo levnější, kdyby tam s tím někdo letěl, ne?"

Mládí vpřed

Představte si: jste mladí, plní sil, nemáte žádné závazky, nic vás nebrzdí, nic vám nebrání, vysedáváte v kanceláři a jistě by byla vzpruha do života, kdybyste mohli na chvilku vypadnout. Objevím se ve dveřích kanceláře plné takových mlaďochů: "Potřebujem někoho, kdo by letěl zítra se šroubama do Norska. jediné, co se po vás chce je předat řidiči krabici se šroubama. Navíc je to v turistické oblasti u fjordu." Čekaka jsem les rukou. A nic. Místo toho lítaly hlášky: "To jako úplně sám s přestupem? A to musím až do Prahy na letiště? Už zítra? To je moc na rychlo..."

Okolo Skandinávie

Byla jsem z mládeže rozčarovaná. Začala jsem managementu vyprávět: "chápete ty mladé? Toto kdyby mi někdo řekl v pětadvaceti, že můžu zadara do Norska, co zadara, ještě dostanu diety, tak všeho nechám a okamžitě jedu. Dyť je to brutálně drahá země a můžu tam být den přes víkend, který ještě zlevní letenku a firma ušetří." A jeden ze šéfů na mě lakonicky: "so go Hana, go." Zavolala jsem babičce, jestli pohlídá 2 dny dítko, naťukala si letenku Praha-Kodaň-Bergen-Sogndahl-Oslo-Stockholm-Praha a o půl páté ráno už se odebírala na rychlík do Prahy. Cesta mi zabrala celý den. Z Prahy jsem letěla do veselé Kodaně. Lidé tu byli komunikativní, vysmátí a omlouvali se mi za mladé Dány, kteří jezdí do Prahy chlastat:-). Pak byl přelet do Bergenu. Oj to je pěkné město a nakonec jsem letěla malým vrtuláčkem ATRkem jen 35 minut do Sogndahlu. Sogndahl je jen vnitrostátní letišťátko na kopci s malou budkou, která připomíná vrátnici. Je to tam rozdělené plexisklem na přílety a odlety. Na odletech je jedna pohovka IKEA a jeden skener na security. Na příletech je ve zdi díra, kterou borec ve žluté vestě vhodí dovnitř na podlahu zvenku kufry. Připomíná to dvířka pro psa. Lidi venku čekají jako na autobus. Prostě tyto vnitrostátní lety jsou pro pendlující, kteří potřebují do velkého města. Norsko je samá voda, samý fjord a tudíž samý tunel a samý trajekt. Takže kdo spěchá, letí. Vnitrostátní aerolinky se jmenují www.wideroe.no. Vezměte si, že bydlíte tady v městečku, které je 200 km od moře a přesto máte před domem mořskou vodou... 

Mission impossible se mění na mission acomplished

Zaplatila jsem nekřesťanské peníze za autobus z letiště do města. Uzounká asfaltka jen s jedním jízdním pruhem a vyhýbací oblouky. Tak jsme sjeli kousek dolů do městečka busem za více než 200 Kč. Večer jsem našla u autobusového nádraží budku s taxíky. Nikdo tam nebyl, ale lampička tam svítila. Počkala jsem a sehnali mi s jeepem místního taxíkáře. Byl to moc milý pán, který mě vzal až na místo do chatky do kempu. Až k chatce, protože pršelo a světly mi svítil na dveře:-). Byl to urostlý veselý pán, který mi vyprávěl, jak se tu kolem fjordu žije. Ráno sváží jeepem děti ze samot do městečka do školy. Některé děti dojíždí i hodinu a půl každý den. Musí totiž objíždět složitě vodu na okolo. Domluvili jsme se na brzy ráno, že mě vyzvedne a doveze do hor pod ledovec, kde můžu předat šrouby. Je milé, že společnost má na svých stránkách opravdu napsané, že máte dát zavčas vědět, že chcete svézt ráno, protože tyto hodiny jsou jinak rezervované pro školní děti. http://www.sogndaltaxi.no/oss 

Moje mise: kamion z ČR ráno opravdu krásně na čas dojel. Vše vyšlo hladce a já předala tuto malou krabici šťastnému řidiči. 

Chatka ehm nebuďme cimprlich, losos luxus, straky a borůvky

Chatka v kempu v Gaupne byla ledová a fest retro. Tvrdé staré matrace snad z 80. let. Ještěže jsem si vzala spacák, jinak bych pod peřinou zmrzla a byla navíc eklhaft. Jako v chatkách u nás někde v kempu za totality. Noc stála 42 EUR http://www.sandvikcamping.com/. Ale člověk otrkaný z českých táborů a branných kurzů si rychle zvykne. Hlavně, že na mě neprší. Dokonce jsem čase poštelovala i ledárnu a podařilo se mi v chatce zatopit, ač trvalo hodiny než se trochu zvedla teplota.

Ráno mě skutečně vyzvedl milý statný pan taxíkář s jeepem a jeli jsme kousek do hor pod ledovec. Přijela jsem současně s kamionem z Česka. Tak jsem ho akorát stihla. Předala jsem šťastnému řidiči krabici se šrouby a má mission byla acomplished. Spustil se hrozný liják. Kurnik, tak já se táhnu do Norska a tady samé bahno a déšť, že není vidět na krok. Je srpen a já drkotám zuby celý den, celou noc. Bylo tak 6°C. Až po návratu do kempu jsem měla čas jít do hlavní budovy na snídani. Tak ta byla naprosto luxusní. Hromada uzeného lososa v kvalitě, kterou český Kaufland nezná. Úplné máslíčko. Najedla jsem se lososa k prasknutí. Už všichni byli po snídani a nechali mi:-). Naproti kempu byl ve vesničce univerzální COOP, který zásoboval obyvatelstvo vším. V jednom obchodě byly potraviny i nářadí na zahradu a pokladna byla zároveň pošta. Prostě vše v jednom. Procházela jsem samoobsluhu a řeknu vám, ceny za potraviny jsou fakt brutál. Tady nějaký dalamánek, co u nás stojí 3 Kč, stál asi 40 Kč a skončila jsem s borůvkami a nějakou obyčejnou svačinou typu kaiserka paštika. Ale co, v drahé zemi se musím uskromnit. 

Konečně norská příroda

Borůvky jsem si v dešti dala na zábradlí chatky a představte si, že mi na ně začaly lítat straky. Potvory. Déšť ustal až v 17:00. Takže den prakticky zabitý čekáním, rozchodila jsem v chatce malý radiátorek a bavila se s německým motorkářem z vedlejší chatky a polskými cyklisty z druhé. Nikdo se nemohl vydat na cestu. To se prostě nedalo. Byl pátek 26.8. Večer konečně vyšlo slunce a já se vydala kolem fjordu a vodopádů na túru. No řeknu vám, není tu lehký život. Elektřina z hydroelektrárny, nevím, jestli jsou vůbec napojení na celonárodní síť nebo mají jen místní elektřinu, která se často vypne, když se něco zasekne. Domky pěkné skandinávské, ale je vidět, že nejsou velké, že jim k životu stačí málo. Kostelík a hrobky maličké přikrčené, aby je neulomil silný vítr, který je tu stále. Vesničané nechávají volně v přírodě neuzamčená kola, lodě na molu. Stačí nasednout, nahodit motor a plout. Chodit sama po přírodě jsem se vůbec nebála. Je tu pocit bezpečí.

Zamykat kola nebo lodě? Na co?

Na túře jsem se najedla malin. Nikdo je v přírodě nesbírá. Paráda. Konečně Norsko jak má být. 

Jsem ve vesničce Gaupne u Sognefjordu. Je to nejdelší fjord v Norsku a druhý nejdelší fjord na světě. Dosahuje délky 205 km a hloubky až 1308 m. Je zároveň nejhlubším norským fjordem. Strmé skalní stěny jsou místy vysoké i více než 1700 m. Z hlavního fjordu se odděluje množství menších zářezů. Třeba Nærøyfjord se dostal na seznam UNESCO. Čili krásný atraktivní turistický cíl... Něco jsem cestou nafotila, dala na facebook. Další den jsem se odpoledne vracela domů. Měla jsem jiného taxíkáře, který mě vzal z kempu až na letiště zas nahoru na kopec na vrtuláček. Pokecali jsme. Tady každý vesničan umí naprosto plynule anglicky i starší generace. Pán mi vyprávěl, jak by rád jednou jel do tepla na dovolenou, třeba do polského Gdaňsku. I vyprávěla jsem mu, že je to tam perfektní, že tam pluje spousta norských trajektů. A hlavně, tam bude pro něj levno. Potom mi říkal, jak se těší na zimu, protože voda zamrzne a už nebudou muset lidi složitě objíždět vodu. Chodí se zkrátka skrz. Ukazoval mi ostrov, kam zamlada chodili mladí v zimě po ledě pařit z obou břehů. A nyní, čím je starší, tím víc mu vadí zima. Takhle ji přežít někde na Kanárech... No kosa tam je, tma v zimě. Norsko je krásné, ale na život člověk musí počítat s drsností. 

Zpět jsem letěla přes Oslo a Stockholm do Prahy. V pondělí jdu do práce. A co myslíte? Poznámky: "no to se někdo má, když si jede si do Norska..." Vždyť každý mohl zvednout ruku a jet. To bylo: to je moc na rychlo, bych tam sám netrefil, cože, přestupovat na letištích? Ale když je po, vidí, že se člověk v pohodě vrátil, viděl krásnou přírodu, už jsou poznámky...

Jak jsem psala, v pátek celý den šíleně pršelo, nedalo se absolutně vyjít ven. Nějakých 100 km vzdušnou čarou jižně byla na náhorní planině velká bouře. Došlo k velké tragédii: blesky zabily přes 300 sobů! O tom jsem se dozvěděla až v pondělí z českých médií. https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/323-sobu-zabil-blesk-norsko-hardangervidda.A160829_075827_zahranicni_ale