Kanadou od západu na východ během Velikonoc

Kanadou od západu na východ během Velikonoc

Nápad jet do Kanady byl natolik bláznivý, že musím popsat i veškeré okolnosti, které k tomu vedly. A my byli natolik praštění, že jsme to uskutečnili. 

Stojíme v nekonečné frontě na pečené ryby při výlovu Choryňského rybníka. Je konec října a meleme, jaký odvaz byla dovolená na Mallorce, kterou jsme strávili v podstatě stopováním a pěší turistikou. O této cestě také napíšu podrobný cestopis, protože neuvěříte, co všechno jde zažít na last minute, když se odtrhnete od cestovky. Je s námi i kamarádka ze Slovenska a povídá: "bolo by treba sa aj vypraviť za našimi kamarátkami, čo máme po svetě, trebaz za Zuzkou do Kanady." Lojzek slyší slovo Kanada doslova padne na kolena: "holky, vemte mě s sebou, Kanada, to byl vždycky můj sen. Vidět zápas NHL." Zuzka bydlí v Calgary, olympijském městě a městě hokeje, to by neměl být problém. Tak domluvíme s kanadskou stranou termín. Nastává klasický problém s časem a dny dovolené. Nikdo nechce nikam na 2 týdny, natož na déle, když bude teprve jaro. Na jaře jsou levnější letenky a je to lepší doba navštěvovat lidi žijící v zahraničí. Volba padla na Velikonoce. Na velký pátek je státní svátek, v pondělí je státní svátek a tak za pouhé 4 dny dovolené můžeme cestovat 10 dnů!

Kanada? Tak to se připravte na brblání těch, co tam nikdy nepojedou, ale je to jejich "sen"

Kanada vyvolává v duších těch, co prožili totalitu blažený pocit krásné divoké přírody a zároveň čehosi nedosažitelného, o čem je třeba snít. Samozřejmě při pohledu na nabídku jakéhokoliv zájezdu si každý spočítá, že nedostižnost se násobí i katalogovou cenou a odsouvá se do šuplík: "ach, kdyby tak jednou, tam ale asi nikdy nepojedu apod.)". Plus na všechno se najdou kritici, kteří vědí, jak jedině správně lze takovou zemi pojmout. Nejlépe na měsíc a půl (jasně, to s 25 dny dovolené za rok každý dává), protože kdyby už jeli, tak jedině ve velkém stylu s cílem si to pořádně "užít". Pokud vás toto zastraší, buďte v klidu. Uvidíte, ža ani za 10 let tam ještě neodjeli. Další úkol bylo udat na těch 10 dnů dítě. To je ještě dobře snesitelná doba, kdy maminka dostane opušťák z domova, protože dítko je přece doma s druhým rodičem, takže si ani nevšimne, že by něco chybělo, pak si dva dny pokoluje po jedné a druhé babičce, dny stráví ve školce a o víkendu už je maminka ve dveřích. Těm, co zůstávají doma to rychle uteče. Vím, že hodně žen s tím zápasí, protože se správně obávají, že doma nastane psychologická hra zvaná "to není normální, jaká si to matka" než aby se nazvala pravým jménem: "nechce se mi sám starat a týden si nemůžu dělat, co chci".  Věřte, že byste byla těžká výjimka, kdyby něco takového neproběhlo. Já si vždycky představím, kdyby to samé řekl chlap, nikdo ani nehne brvou: jasně, vždyť je to jenom 10 dnů, ani se nenadějeme a budeš zpátky. Když už máme 21. století, proč to doma občas nepřipomenout. Rodina je přece pěkná věc a jistě se svět nezboří absencí matky pouhých 2,7% v roce (10 dnů z 365). Věřte, že Kanada za to rozhodně stojí. 

Jak moc nebo málo otravovat kamarády za velkou louží

Pokud chcete jet navštívit své kamarády v zahraničí, radila bych činit tak v totální mimosezóně. Nerujnuje jim to léto, kdy sami chtějí vyrazit na vlastní dovolené nebo hostit svou rodinu či vyrazit do ČR. Tito lidé bývají dost upracovaní a nemůžou si vzít tolik dovolené jako lidé u nás. Je lepší je potěšit v době, kdy jsou sami samotincí, nikoho z ČR neviděli x měsíců a rádi s někým pohovoří rodným jazykem. Dále po nich nechtějte, aby s vámi jezdili po turistických místech a brali si kvůli tomu dovolenou. Takže jim spíš navrhněte, že si sami vše pojezdíte a přijdete jen sem tam na nocleh, vyrazíte spolu na večeři nebo spolu strávíte  víkend. Zkrátka co nejméně narušit jejich program. Ačkoliv jsme jeli na Velikonoce, zjistili jsme, že v Kanadě se moc neprožívají a stejně by byli doma. Každopádně vždycky jsem viděla od Čechů, které jsem navštívila na jiném kontinentu, ohromné nadšení. Myslím, že každý, kdo žije tak daleko odloučen, je rád za setkání s někým, kdo jej pojí s domovem.

Všechna města do jedné letenky s dlouhými přestupy

Hledala jsem co nejlepší letenku. Pořádně jsem se zapotila. Chtěli jsme vidět Vancouver a Calgary. Zjistila jsem, že evropské lety mi vždycky hodí přestup v Torontu. Hurá. Natáhnu jej na co nejdýl, abych se podívala do města. Takovou letenku na přelom březen/duben dokážete sehnat za 15000 Kč, i když není akční. 

Vyhrála kombinace Lufthansa a Air Canada, k letu Katowice-Frankfurt-Toronto-Vancouver-Calgary a zpět. Dali jsme to ručně s letenkáři z Regiojetu, abychom měli velké přestupy ve Vancouveru a Torontu. Nejvíc času zbylo na Calgary a provincii Alberta. Celkem tato kombinace stála kolem 20000 Kč. Na útratu jsme si vzali v kanadských dolarech našich 13000 Kč a rozpočet byl hotový. 

Kanadské vízum ETA 

Před cestou jsem zařizovala elektronické vstupní kanadské vízum ETA. Jde to pohodlně z domu a platí na 2 roky. Můžete si je vyplnit zde https://www.canada.ca/en/immigration-refugees-citizenship/services/visit-canada/eta.html Dnes stojí pouhých 7CAD (dnes, v létě 2020 je 1 kanadský dolar 17,40 Kč). 

Toronto a klasické zadržení Lojzka na hranicích

Jestli jste si mysleli, že by se nějaká cesta Lojzka směr Amerika mohla obejít bez obštrukcí při vstupním pohovoru na hranicích, ošklivě jste se mýlili. Zlínský chlapec zvolil opět špatnou taktiku: vybral si ve frontě celníků ženu, krasavici. Myslel patrně, že ji obměkčí a zavtipkuje, aby udělal dojem. Dojem rozhodně udělal, zejména tím, že neporozuměl v přistávacím formuláři větičce, zda přestupuje v Kanadě při cestě z USA. Lojzek porozuměl svou umnou angličtinou, že se jej formulář ptá, zda už někdy předtím byl v USA. Tak osudově zaškrtnul YES. To neměl dělat. Přes Toronto se totiž valí davy ilegálních imigrantů z USA, kterým už vypršelo americké turistické vízum a chtějí se tu jen otočit, aby se vrátili zpátky ke svým jobům načerno. Sice jsme letenku přes USA neměli, ale to nezabránilo fešné celnici poslat Lojzka bokem do jakéhosi sběrného centra pro uprchlíky. Já bez problému s úsměvem na tváři prošla přes velmi robustního zamračeného celníka černé pleti, který se nakonec ukázal jako mnohem milejší, než fešanda. Poučení zní: vybírejte si na pohovory ty nejpřísněji vypadající celníky. Co už, mohla jsem nechat kluka dusit ve vlastní šťávě, ale měli jsme v Torontu jen přestup a nebyl čas ztrácet čas. I vydala jsem se do odchytové místnosti k němu. Tam probíhá psychologické smaženíčko zachycených. Napřed je nechají nekonečně dlouho čekat v nejistotě, pak si je přehazují jako brambory, různě prohlížejí, šacují, vyslýchají, i více lidí to stejné po sobě. Já to jen pobaveně zdálky pozorovala. Když jsem viděla, jak svalovec prohrabává Lojzkovi batoh a on vůbec netušil, co se ho ptá, přišla jsem k němu a řekla, že tento týpek je se mnou a ať ho pustí, že je to prostě tele.  Nakonec frajírka pustili. Hoši, fakt na hranicích nemachrujte. Pamatujte, že vy na nic nárok nemáte a vaše vyjednávací pozice je nulová. Proto držte hubu a krok, skloňte hlavu a zkoucení pokorou buďte rádi, že vás vpustí do země. I při odletu dělal potíže. Paní mu na odbavovací přepážce řekla, že musíme i své malé palubní kufírky (měli jsme jen malá palubní zavazadla) dát dolů. Letadlo je plné a není tam místo. Lojzek, že ne, že přestupujem a určitě by mu to ztratili a někdo by se mu v tom hrabal nebo on o všechno přišel. Paní s klidem prohlásila, že ho prostě do letadla nepustí. Já na něj, ať nedělá labuť a dá to do podpalubí, jinak fakt zůstane a neodletí. Dostalo se mi kritiky, že jsem mu to v angličtině nevyhádala. Ale co bych se za někoho hádala, když v Americe jsou jasně daná pravidla: vy o ničem nerozhodujete, jenom sklapnete podpatky a uděláte, co vám řeknou. Mám s tím letitou zkušenost. Proto se tam nesnažte pravidla obcházet.  

Nekonečný hladolet Toronto Vancouver

Po opuletnním letu plného jídla a pití s Lufthansou přes Atlantik nastalo nepříjemné překvapení v podobě drsného ledového hladoletu Air Canada. Netušili jsme, že se budeme kroutit 6 hodin hladem nad celou Kanadou a v letence nebude sebemenší občerstvení. Myslím, že nám dali jen napít. Posadili nás až dozadu a v podstatě nezbylo ani jídlo. Zaplatili bychom cokoliv. Vše, co bylo teplé a lákavé, bylo vyprodané. Vše, co bylo studené, bez chuti a zápachu za mega cenu, zbylo pro nás. Tak jsme se dělili o jakousi neslanou nemastnou tortilu a fučela na nás ledová klimatizace. Zmrzlí a hladoví jsme vystoupili ve Vancouveru a popadla mě euforie. Mám vždycky nepopsatelný pocit, když jsem na skoro opačném konci planety s 9 hodinovým časovým rozestupem. Představím si tu obrovskou kouli, naši krásnou planetu Zemi a sebe, mravenečka, pikoživočicha, na úplně opačném konci. Vancouver se v pátek večer chystal na víkendovou pařbu. Z letiště se jezdí jednoduše automatickou dráhou za 5 CAD. Jezdí to bez řidiče, jmenuje se to Canada Line http://thecanadaline.com/ a je nejstarší svého druhu na světě.  

Vancouver z výšky: je to krásné město na vodě na fjordech a v dáli se tyčí zasněžené vrcholky hor. Prostě nádhera. Takto položená města mají neobyčejné čaro. 

Chápete, že tento obrázek je z úplného centra velkoměsta? A víte, že ve městě na ulici mezi mrakodrapy cítíte vonět pučící jarní modřínové jehličí? To nevymyslíš.

Gastown - čtvrť s parními hodinami

Večer jsme si to namířili do pařící čtvrti Gastown, kde jsou legendární parní hodiny a schází se tu mládež z celého města. Ač bylo 5°C, mladí byli sotva v mikině, košili, ba i krátké rukávy se našly. Holt to je na Kanadu teplíčko. Konečně jsme se najedli v bistru, před kterým stála fronta hladových studentů. Neklamná známka, že jde o dobrý a cenově přijatelný podnik. Před kluby stály doslova fronty. Nechali jsme se s Lojzkem strhnout bujarou atmosférou a usedli také na bar. Dali jsme si na šťastný přílet welcome drink. Koktejl průměrné kvality stál 17 CAD, jakože 300 Kč. Tak vážení, to byl první a poslední drink na našich cestách, protože alkohol neskutečně ruinuje cestovatelský rozpočet. A ten Lojzkův, zdeformovaný kontokorentem a předvýplatovým termínem, si takové excesy rozhodně nemohl dovolit. Takže vodu, čaj a nazdar. Už nikdy jsme na cestách nechlastali. Výjimkou je samozřejmě Ukrajina a Španělsko, kde přece jen turistovi z peněnky teče mnohem pomaleji než tady. Nocleh jsme měli nedaleko v hotelu Ramada Downtown https://www.wyndhamhotels.com/en-ca/ramada/vancouver-british-columbia/ramada-limited-downtown-vancouver/overview?. To byl náš velikonoční Velký Pátek.

Když zaměříte oko na první třetinu fotky, uvidíte hodiny, z kterých jde pára - to jsou ony, slavné parní hodiny v Gastown, Stodolní Vancouveru.

Všimněte si, jak jsou oblečení mladí večer ve Vancouveru - je 5°C, my s Lojzkem v zimních péřovkách, mladí tričko s krátkým rukávem. V dálce známá věž. 

Waterfront je nejvíc centrum Vancouveru, velká pohoda a krásné jarní kytky

Vancouver čínská zahrada a ohromující výhled na hory z vodní hladiny

Následující den Bílou Sobotu jsme si prošli mrakodrapové centrum, k Rogers Arena, kde sídlí místní hokejisté Canouks. Můžete si ji prohlédnout a koupit si pěkné tričko nebo dres. https://rogersarena.com/book-the-arena/tours/. Poté jsme zabrousili do nedaleké čínské zahrady Dr. Sun Yat-Sen Classical Chinese Garden, která je největší na americkém kontinentu. Sem rozhodně zajděte. Dostanete se do úplně jiného světa klidu a meditativní nálady. Je tu zdarma várnice se zeleným čajem. https://vancouverchinesegarden.com/ A skončili jsme na Waterfront, což je samotné centrum hned u vody, kde jsme pozorovali lodě, hydroplány, blízký Stanley Park https://www.tourismvancouver.com/activities/stanley-park/. Je to lesnatý poloostrov, plný přírodních stezek, bister a míst k odpočinku. Nechybí krásně zdobené indiánské totemy. Tady můžete strávit klidně celý den. Nestihli jsme severní Vancouver, kde je parádní visutý most Capilano Suspension Bridge https://www.capbridge.com/ a na jednodenní výlet se dá vydat i do olympijského horského areálu Whistler https://www.whistler.com/about-whistler/. Až sem pojedu podruhé, vezmu tam babi a malou. Sem se ráda vrátím.

Calgary - rovnou na zápas NHL

Odpoledne nás čekalo letadlo z Vancouveru do Calgary. Přelet byl nad nádherným tisícikilometrovým pásmem zasněžených Rocky Mountains-Skalnatých hor. Zaujalo mě, jak jsou Kanaďané pohodoví. Mezi městy létá Air Canada několikrát denně a ne všechny lety se zaplní. Tak se stalo, že letušky se ptaly lidí, kteří čekali v kovbojských kloboucích, jestli už chtějí letět, nebo se počká na víc lidí a jeden let se vynechá. Taky mizí obstrukce s pasovou kontrolou, protože se jedná o vnitrostátní linku. Zkrátka nám přišlo, že mezi těmito městy to létá jako autobus snad každou hodinu. Ihned po příletu do Calgary nás uvítala Slovenka Zuzka, která tu žije. Byla ráda, že někoho od nás vidí. Hodila nás rovnou k Saddledome, proslulému hokejovému stadionu připomínající tvarem sedlo koně. Sídlí zde klub Calgary Flames. https://www.scotiabanksaddledome.com/ Lojzkovi se splní dětský sen - půjde na zápas NHL. Lístky jsem kupovala 4 měsíce předem na https://www.ticketmaster.ca/calgary-flames-tickets/artist/805907. Stály 65 CAD (1130 Kč). To je výhoda nákladnějších výletů, že třeba 5 měsíců předem kupujete letenky, pak lístky a nemusíte najednou utrácet tolik peněz. Výdaje máte rozložené v čase. 

NHL je prostě show. Jejich hokejisté jsou pro místní fanoušky opravdové hvězdy. Kanaďané hokej neskutečně prožívají a každý člen rodiny má několik hokejových dresů, které rozhodně nejsou levnou záležitostí. Lojzek se nechal strhnout a ve Fan Shopu koupil originální dres, který neseženete pod 2000 Kč. Hráli s Chicago Blackhawks. Lidé zpívali o přestávkách mezi třetinami, zbožně stáli kolem silnice před stadionem, aby jen okem zahlédli odjíždějící miláčky hokejisty. Zase jsme viděli fenomén, kdy lidé chodili po venku i ze zimáku v bermudách a tričku s krátkým rukávem. Teplota klesla za tmy ke 2°C. OK, odolní lidé ti Kanaďani. 

Lojzek si plní sen vidět západ NHL před legendárním stagionem Saddledome. Podívejte, jak je štastný a vzal si i podprdelník, aby nenachladl. 

Takto vypadá panorama milionového Calgary od Saddledome s vyhlídkovou věží, která nás za pár dnů nemine. V ruce mám lístky na hokej.

Zamrzlé jezero Lake Louise 

Velikonoční neděli jsme strávili v Lake Louise, které je od Calgary vzdálené 180 km po krásné úplně rovné dálnici. Je to proslulé lyžařské středisko, kde se jezdí světový pohár a je zde stejnojmenné jezero uprostřed Skalnatých hor ve výšce 1600m. Hladina jezera je zamrzlá, takže jsme je celé mohli přejít až na konec. https://www.banfflakelouise.com/ Pravá kanadská zima jako z časopisu. Odpoledne jsme si to zamířili do horského městečka Banff, podle kterého se jmenuje i nejstarší národní park Kanady vyhlášený roku 1885. Líbilo se nám, že Kanaďané jsou starostliví. Je tu totiž velmi malá hustota osídlení a když vidí, že někdo postává sám na kraji silnice v zimě, zastaví a zeptají se, jestli má odvoz, jestli má kam jít do bezpečí. Mají prostě o druhé starost, protože tady nějakých 100 km nehrají žádnou roli. Oni sami mají pocit, že Calgary je hned u Banffu, přitom je to vzdálenost, jakou já mám z domu do Terchové na Malé Fatře. 

Banff National Park na seznamu UNESCO

V městečku Banff, což je pro Kanaďany něco jako Špindl s lepšími hotely a drahými chatami přímo pod hřebeny hor. Kdybyste se chtěli ubytovat ve stejném hotelu jako britská královna, tak od 10000 Kč/noc zkuste zde https://www.booking.com/hotel/ca/fairmont-banff-srpings.cs.html?. V okolí městečka je mnoho stezek jak v údolí, tak po vrcholcích. Ty byly zasněžené, i zvolili jsme procházku podél řeky. Večer odjela Zuzka zpět směr Calgary a my s Lojzkem zůstali v Banffu na nocleh. Ještě nebylo pozdě a zjistila jsem, že nahoře téměř na konečné horského autobusu jsou termály Upper Hot Springs, které stojí pakatel 8,48 CAD (150 Kč) a jsou otevřené až do 22:00. Už jsme byli sbalení a vyrazili jsme na autobus č. 1 https://roamtransit.com/schedules-routes/banff-local-route-one/. Překvapila nás i lidová cena 2 CAD (35 Kč) za jízdu nebo 5 CAD celodenní síťová jízdenka. Trošku jsme diskutovali, že nechápeme, proč jsou zájezdy do kanadských národních parků tak drahé, když jsou tu takové ceny. Za chvíli jsme si lebedili pod širým nebem v zasněžené krajině v teplé vodě až do zavíračky. Byla to paráda nejvyššího kalibru. https://www.hotsprings.ca/banff

Kousek od termálů je i lanovka do nejvyšších partií hor - Banff Gondola. Za obousměrnou jízdu zaplatíte od 54 CAD. Kupte si předem online: https://www.banfftours.com/activities/banff-gondola/  nebo na oficiálních stránkách https://bookings.banffjaspercollection.com/RKY/activities/details/1/YBA-BTC-BA-BGR/Attraction#/select-ticket/book-adventure. Spali jsme zde http://www.banffvoyagerinn.com/. Vždycky jsme za noclehy dávali kolem 40-50 CAD/os./noc. Přišlo nám, že tu jsou cenové poměry jako mírně levnější Rakousko. Fakt není důvod se bát sem vyjet jen tak na vlastní pěst. Kdo zvládne rakouské ceny lanovek, občerstvení a autobusů, Kanada může jen příjemně překvapit. Naopak, koho lákají stejně krásné scenérie a nechce za nimi letět přes půl planety, doporučuji jižní Kazachstán, který má velmi podobnou přírodu. V článku zde. https://www.hanamachalova.cz/clanek-kazachstan-jih-almaty-a-offroadem-pohori-tan-san/ 

Následující den jsme věnovali špacírování po národním parku kolem řeky, jezer, zašli jsme do jeskyně Cave and Basin. Platí zde společné vstupné s Upper Hot Springs. Takže si zaplaťte rovnou obojí a máte jednu společnou vstupenku za opět lidových 15,24 CAD, samostatně bez termálů stojí vstup do jeskyně 7,90 CAD. https://www.pc.gc.ca/en/lhn-nhs/ab/caveandbasin Jeskyně byla osídlena původními indiány a je jim tu věnována pěkná expozice. Park je opravdu kouzelný, když je zasněžený. 

Pozdě odpoledne jsme chytli autobus do Calgary opět za velmi kamarádskou cenu a překonali vzdálenost 130 km za hodinu a půl. Jeli jsme legendárním Greyhoundem, který už tu nejezdí, za asi 400 Kč. Nyní jezdí buď Rider Express jen určité dny v týdnu za 54 CAD https://riderexpress.ca/ nebo 6x denně jezdí Brewster Express, což je de facto sběrná velkododávka, která vyzvedne od několika hotelů v Banffu a doveze k několika hotelům v Calgary. Cena je vyšší, 74 CAD. 

Calgary - Fish Creek Provincial Park, Olympic Park a Kanadská sportovní síň slávy

V Calgary nás čekaly dva dny v pečlivé starosti milé Zuzky, která se o nás starala jako o vlastní. Jeden den jsme se procházeli rozsáhlým drsným lesem, kterému tady přezdívají městský park Fish Creek Provincial Park. Ve skutečnosti to byla pěkná divočina. Byla tam hadí rezervace, břehy řeky roztržené povodní a každou chvíli vykoukli z díry syslové. Inu Kanada je divočina i v milionovém velkoměstě. https://albertaparks.ca/parks/kananaskis/fish-creek-pp/. Dál nás čekal olympijský areál z roku 1988, kdy se tu konaly zimní olympijské hry. Nejlepší bylo opravdu skvěle udělané muzeum Canada Sports Hall of Fame - Kanadská sportovní síň slávy za 12 CAD http://www.sportshall.ca/visit/hours-admission.html?lang=EN. Bylo tam mnoho úžasných artefaktů i od nás z Československa. 

Lojzek se vyfotil v legendárním jamajském bobu, který známe z filmu Kokosy na sněhu, protože zrovna na olympiádě v Calgary byli Jamajčané poprvé. Celý příbeh najdete zde https://www.televizeseznam.cz/video/sportovni-okamziky/kokosy-na-snehu-1988-186127. A ještě emotivní závěrečná scéna z filmu z roku 1993 https://www.youtube.com/watch?v=LJqV4F_xrHk

Elbow River Falls a Calgary Tower

Naším posledním výletem v okolí Calgary byly nádherné vodopády Elbow River Falls, které obklopovaly skvělé stezky ve skalách podél divoké řeky. Kanadská příroda prostě nemá šanci zklamat. https://www.albertaparks.ca/parks/kananaskis/elbow-falls-pra/. Potom jsme si prohlédli centrum města mezi mrakodrapy. Zaujalo nás, že jsou spojené nadzemními spojovacími tunely. Je to prý kvůli zimě. Ve městě bývá i -40°C a tak kravaťáci přebíhají z budovy do budovy na obědy a různé vyřizování v teplém tunelu, aby nemuseli do kabátů na mráz. 

Vyjeli jsme na vyhlídkovou věž Calgary Tower. Je velmi milá, stojí 18 CAD a má i průhlednou podlahu, což bylo něco pro Lojzka https://www.calgarytower.com/. Koupil si na věži batoh s velkým nápisem Calgary Tower. Ještě musím říct, že doma neřekl, že letí do Kanady, protože mu to rodiče zatrhli, aby neutrácel své peníze. On byl totiž minulé léto v USA a utratil veškeré úspory na východním i západním pobřeží USA. Tak jim namluvil, že jede s námi na Slovensko na Fatru. Byl rád, že aspoň nemusí kupovat domů suvenýry. No hlavně, že sám sobě koupil milion triček s nápisy Vancouver, Toronto, x hokejových triček a originální hokejový dres. Říkal, že si toho doma nikdo nevšimne, protože tričko s nápisem Toronto jde koupit i někde v Lidlu. To má pravdu. Pohled z věže přímo dolů, když se stojí jen na skle ne každý snese. 

V Calgary nás ještě zaujalo, že jejich "metro" jezdí přímo po 7 Avenue doslova mezi lidmi jako někde v Bangkoku. Zašli jsme do dvojmrakodrapu Suncore na oběd. Poté se prošli opravdu krásným parkem/ostrovem na řece Elbow Prince's Island Park https://goo.gl/maps/93zKQSUQYsnvhcos9 a Zuzka si odskočila z práce a dovezla nás na letiště v Calgary na odlet. Bylo moc krásné, jak se o nás starala, protože tady je to bez auta občas fakt oříšek. Šlo vidět, že je jí líto, že nikam neletí. 

Z Calgary do Toronta

Z Calgary nás čekal let s rychlým přestupem ve Vancouveru. Už jsme věděli, že to bude hladolet s Air Canada a patřičně jsme se na to vybavili. Přiletěli jsme před půlnocí a stihli jeden z posledních rychlovlaků z letiště do centra po půlnoci na hlavní nádraží Union Station. Jezdí za 12,35 CAD https://www.torontopearson.com/en/transportation-and-parking/up-express. Krásnou historickou nádražní budovu zrovna zavírali a měli o nás starost, jestli máme na noc kam jít. Řekli jsme zřízencům, že máme kousek odtud nocleh. Měli obavy, že půjdeme pěšky, ať si vezmeme taxi. Prostě Kanaďani jsou sympaticky starostliví. Šli jsme pěšky pod čtyřproudovkou, kde teda byli bezďáci, ale pohoda, nikdo nás neohrožoval. Došli jsme téměř k břehům jezera Ontario, kde jsme měli bydlení. Spali jsme v pokoji pro hosty v mrakodrapu. Mají to super zařízené. Když jste v nájmu v mrakodrapu a máte tam malý byt, můžete svým hostům rezervovat pokoj pro hosty dole. Mají tam bazény, fitko, no prostě život jedna radost. Každý mrakodrap má 24 hodinovou recepci, takže už o nás věděli a borec securiťák náš šel ubytovat. Mám tu totiž bývalou kolegyni z práce, která je shodou okolností ze Zlína a tak jsem jí napsala, že budem s Lojzkem v Torontu na den a půl a ona byla tak super, že nám zařídila spaní na tak suprovém místě. Platili jsme nějakých 40 CAD/os./noc. 

Niagárské vodopády

Ráno jsme se vydali na blízkou a nám už známou Union Station a jeli se podívat na výlet na Niagárské vodopády. Dnes sem jezdí přímý Megabus za 16 CAD (můžete chytnout i lístek za 1 CAD, když koupíte hodně předem) https://ca.megabus.com/. Niagáry jsou od Toronta vzdálené 130 km podél pobřeží jezera Ontario. Jeli jsme nejrpve příměstským vlakem do města Burlington a tam na nádraží navazoval autobus do blízkosti vodopádů. U zastávky autobusu měli dobré infocentrum, kde nám paní vysvětlily, kudy tudy k vodě a po asi 1,5 km pěšky jsme k nim došli. Ovšem to prostředí nás dost šokovalo. Vypadalo to tam jako v nějakém ghettu v Bronxu. Bordel, rozbité baráky, podivní lidi. Blízkost vodopádů připomíná špatnou matějskou pouť. Nevkusné stánky, kolotočové atrakce. Zkrátka, kdo čeká nějakou krásnou přírodu, bude asi v šoku, jak jde komercionalizací přírodní památky totálně zničit její okolí. Přímo u vodopádů už je to v pohodě. Pěkné hotely, vyhlídková věž a samozřejmě mega proudy vody. Je vidět most, kterým se přechází do USA. Musím říct, že kanadská strana vypadá na první pohled mnohem lépe než americká, protože se nic neplatí, vodopády jdou vidět zpříma. Jsou dva - jeden rovný American Falls a druhý je velká podkova Horseshoe Falls. Byli jsme mokří od vodopádu, i když jsme se dívali z břehu, tak jsme ani neuvažovali, že bychom si zaplatili plavbu, protože bychom byli mokří od hlavy k patě, a to jako začátkem dubna nechcete.

CN Tower, Distillery District 

Kolem 17 hodiny jsme byli zpět v Torontu. Zašli jsme si ještě na slavnou CN Tower. Věž je neodmyslitelným symbolem města. Je třetí nejvyšší samostatně stojící věží na světě (po Tokyo Skytree, o které píšu v článku o Tokiu a Canton Tower v čínském Guangzhou) a nejvyšší věž na západní polokouli. Se svou výškou 553,33 metrů byla od svého dokončení v roce 1975 až do roku 2007, kdy ji neoficiálně překonala Burdž Khalífa, nejvyšší volně stojící stavbou na světě. Má suprový výtah s průhledným dnem. To se všem se závratí bude ohromně líbit. Večer jsme se konečně setkali s mou bývalou kolegyní, která v Torontu bydlí. Vzala nás na večerní procházku do fascinující části města Distillery District. Jsou to staré viktoriánské průmyslové budovy předělané na umělecké galerie, bistra a kavárny. Skvělé místo s historickým nádechem. Taková místní Stodolní, kam se chodí pařit. https://www.thedistillerydistrict.com/. Atmosféra města nemá chybu. Je velmi kosmopolitní. Jsou tu namixovány všechny druy lidí, co jich jen na planetě je a jsou v pohodě. Je tu zkrátka dost místa pro všechny. Toronto mě svými lidmi nadchlo. 

 

Hockey Hall of Fame, Toronto Maple Leaves a Queens Street

Poslední den v Kanadě jsme si prošli centrum Toronta. Podívali jsme se na trénink místních hokejistů v hale Toronto Maple Leafs. V jejich obchodě byl výprodej 75% sleva na originální trička a sportovní oblečení UnderArmour. To bylo něco pro Lojzka. A teda i pro mě. Celé rodině jsme nakoupili milion věcí. Poslední skvělé muzeum bylo Hockey Hall of Fame, které by si žádný i nefanoušek hokeje neměl nechat ujít. Vstupné stojí 20 CAD https://www.hhof.com/. Po obědě jsme se setkali s kolegyní a zajeli jsme s ní tramvají na Queen Street. Je to stará ulice s nízkými domy, která dříve byla zřejmě okrajovým ghettem. Dnes je tu spousta milých malých podniků, pekáren, farmářských obchůdků, bister se zdravou výživou, radost pohledět. Šli jsme do jednoho z nich. Bylo příjemné, že všichni návštěvníci seděli u jednoho velkého stolu. Cestou zpět jsme měli srandovního tramvajáka, který celé osazenstvo tramvaje bavil svými průpovídkami na mikrofon. Kladl pasažérům do pléna různé otázky. Lidi se smáli a hádali odpovědi, prostě zábava. 

10 dnů a tolik zážitků

Náš kanadský čas se nachýlil. Rozloučili jsme se a vyrazili vlakem na letiště. Cesty domů jsou vždycky kratší. Po této malé ochutnávce Kanady už vím, jak bych pojala další dvě návštěvy. Jednu bych věnovala západnímu a druhou východnímu pobřeží. Koupila bych s www.taketours.com výlety a navštívila to, co jsem nestihla: město Victoria a Jasper národní park. Na východním pobřeží bych se podívala na do měst Montreal, Ottawa a Québec. Nejlepší byl návrat do práce, kdy lidem samozřejmě čas velmi rychle utekl, zatímco my jsme toho za 10 dnů viděli neskutečně mnoho za zlomek ceny cestovek. Měli jsme velké štěstí na lidi. Krásné  a ochotné ženy v Calgary a Torontu, které se nás ujaly. Jsem ráda, že jsme do toho šli. Vždyť se to vůbec nemuselo stát. Kolikrát stojí lidi frontu na ryby a z nudy mluví o tom, jak by jeli tam nebo onam a nikdy to neuskuteční.

Líbil se Vám článek? Máte dotazy? Využijte komentářů níže:

Mohlo by vás zajímat:

Přehled cest 2024, na které se můžete přidat Články z cest

Přehled cest 2024, na které se můžete přidat

5 tipů pro Safari Park Dvůr Králové nad Labem Články z cest

5 tipů pro Safari Park Dvůr Králové nad Labem

Město Segedín a cibulové termály Makó Články z cest

Město Segedín a cibulové termály Makó

Adršpašské skály, Adršpach, okruh v zimě, vstupné Články z cest

Adršpašské skály, Adršpach, okruh v zimě, vstupné

Oděsa moře, Potěmkinovy schody, pláže Články z cest

Oděsa moře, Potěmkinovy schody, pláže

Praděd 5 nejlepších tras na nejvyšší horu Jeseníků Články z cest

Praděd 5 nejlepších tras na nejvyšší horu Jeseníků

Jak to funguje v Řecku na Zakynthosu v létě Články z cest

Jak to funguje v Řecku na Zakynthosu v létě

Štrasburk, Colmar, Mulhouse - nej města Alsaska Články z cest

Štrasburk, Colmar, Mulhouse - nej města Alsaska