Bát se nebo nebát vycestovat z ČR?

Bojíte se vycestovat do zahraniční? Přiznám se, že já vůbec. Cítím se všude po okolních státech doma, jezdím tam pořád a periodicky se mi stýská tu po Wroclawi, tam po Budapešti nebo Vídni. Se zavřením hranic a koronavirem lidi víc než kdy jindy ovládl velký strach z cestování. Mám pocit, že se jich drží a nehodlá jen tak pustit. Celkem se tomu divím, už kvůli tomu, že začátkem března jsme si mysleli, že vymřou celé národy a celé měsíce poté vidíme, že katastrofické scénáře jaksi vzaly za své. Jistě, virus tu je, ale my všichni, kteří nyní čteme stále také. Proto vám něco o tom jak se dívám na strach z cestování napíšu a doplním obrázky v mých nesčetných cest po České republice, abychom na naši domácí krásku nezapomněli. Kdo se chcete vyhnout profláklým místům ČR a objevit fajnšmekroviny, přidejte se ke mně na výlet do Podkrkonoší. Budeme mít sobotu jako malovanou a ještě si dáme nějaký ten kilometr do noh https://www.bohemian-tour.cz/cs/cesko/podkrkonosi/podkrkonosi-a-hospital-kuks-bt0711/. 

Vodáctví k českému létu prostě patří. V mém případě háčka jde o hodně mokrý sport:-). 

Strach z cestování tady byl odjakživa

Hovořím o něm na každé přednášce. Zejména o tom, jak bývá většinou ničím nepodložený. Je to silná emoce, kterou si buď vypěstuji sama, nebo ji na mě někdo svým negativismem a katastrofickými scénáři přenese (s čímž u každé cesty počítejte od rodiny automaticky; od toho je máme, aby nás strašili, že se nám něco stane). Vezměte si, jak klidně jdu spát po pohodovém večeru a jak se klepu strachy po hororu nebo válečném filmu. To je přesně ono: situace v podstatě bezpečná, ale já ji vnímám se strachem. Na konci zjistím, že se nic zvláštního nestalo a bála jsem se zbytečně. Noc jako každá jiná, planeta si v klidu jede svoje a moje mozkovna štrotuje nesmysly z béčkového díla světově kinematografie.

Cestování dává snadné splnění velkých snů za poměrně malé snahy

Na cestování mi přijde fajn, že za relativně málo snahy (posedím u PC, zjistím jízdní řád, koupím online jízdenku, hodím rezervaci na zájezd, pročtu si průvodce), získám ohromný výsledek. Třeba i v podobě splnění velkého snu. Když má někdo velký sen, že bude jaderným fyzikem, musí věnovat x let života těžkému a často nezáživnému studiu plnému psaní seminárek a zkoušek, aby splnění svého snu dosáhl. Když si chci splnit sen, že se podívám na Korfu, vytáhnu z peněženky platevní kartu a sednu k PC, příští týden můžu být tam. A ještě fyzik zjistí, že to nakonec není takový rajc, jaký čekal, že systém okolo je vlastně otravný. Zatímco být na Korfu, je fakt pecka, je tam krásně, suprové počasí, nádherná příroda a ještě to jídlo. S brčkem u každého frapéčka si vzpomenete. Čili za relativně malou snahu a čas můžu dosáhnout relativně obrovského výsledku. Stále však nemám teleport zdarma a něco se po mě chce. Jedu do neznáma, a to může vyvolat strach.

Na obrázku je přehrada Les Království

Strach prostě máme, ale stojí za to to zkusit

Většinu strachů máme jen v hlavě. Pokud to vezmu stylem: těžko na cvičišti, lehko na bojišti, na hodně situací se dá dobře připravit. Zbytek se musím naučit nechat také osudu. Ne nad vším mám kontrolu. Ne vždy se musí stát něco hrozného. Skupina Buty zpívá Nemusí se vždycky večer konat vražda:-). Je naivní myslet si, že se mi absolutně nemůže nic stát. Beru to takto: zjistím si rizika, co mě tam čeká, přizpůsobím se tomu a jedu. Přece nejsem mimoň, který by jel někam zemřít. Když se něco stane, budu to stejně muset řešit. Neznamená to, že se mám zavřít doma a vyhnout se všemu nebezpečí světa. Ve skutečnosti je realita vždycky mnohem lepší, než jsem si myslela. A realizace cesty mnohem lehčí, než jsem si myslela. Nesmím se nechat zparalyzovat natolik, abych vše odpískala předem. Hodně lidí ze strachu nejede, a to třeba i na běžnou cestu typu jednodenní výlet do Budapešti na adventní trhy. Prostě to předem vzdají, než aby zkusili, jestli to zvládnou. A to je pro ně samotné škoda. My ostatní mezitím máme uplně parádní výlet, z kterého se vrátíme vysmátí (a v případě adventních trhů i připití svařákem) domů. Já si vždycky představuji, že přijíždím v pořádku domů, třídím fotky, jsem spokojená, to je moje vizualizace návratu. 

Intuice mi říká ... většinou velké kulové - náš mozek je lenoch, který se chce válet doma

Znáte to, jak někdo s hrůzou řekne: "něco mi říká, že tam nemám jet, že se mi něco stane." Vždycky si myslí, jak si zázračně zachrání život, protože jinak by s ním spadlo letadlo nebo vykolejil vlak. Ve skutečnosti jsem přesvědčená, že to je starý známý strach a lenost vlastního mozku vystavovat se práci na nových vjemech. Existují opravdu zajímavé příběhy lidí, kteří unikli smrti rukou osudu, která jim znemožnila stihnout letadlo, které spadlo. Ale nefandila bych si, že jasnovidecká chvilka přišla i na mě. Spíš bych to svedla na starý známý strach.

Nemusím být neurověděc, abych zjistila, že můj mozek je pěkný lenoch, který dělá vše pro to, aby si ulehčil život a nedával si práci s novými vjemy. Já už měla všechno: strach, volání vnitřního hlasu: "nejeď", kdejaké "znamení" zůstaň doma. Někdo to dotáhne ještě na vyšší level: umí se dokonce před cestou hodit marod. Mám zkušenost, že si stejně pokaždé řeknu: "ještěže jsem jela, kvůli takové hovadině v hlavě bych si TUTO CELOU NÁDHERU byla schopna nechat ujít." Proto už nevěřím na černé kočky, na "znamení", předtuchu katastrofy a nevím co. Někam se mi fakt nechce. Nestojí mi to za to. Třeba když někde bouchne sopka, tak se tam neženu. Nebo když tam jsou silné tropické bouře, tak do toho nepojedu. Ale výlety za běžných podmínek odjedu. Na co stále odkládat, když jsem to stejně vždycky chtěla vidět? Čeká snad někdo, že se zničehonic zjeví nějaký agent, který všechno zařídí, zaplatí a během měsíce mě vezme na cestu kolem světa? To bylo tak leda ve filmu Než si pro nás přijde nebo Nejkrásnější den nebo v Kazmově One Man Show. Upřímně, nemyslím si, že je dobrý nápad, celý život odkládat své sny a plnit si je až v okamžiku, kdy život visí na vlásku a nejsem v dobré fyzické kondici. To je spíš smutné.

Připadá mi, že svět si moudře funguje si po svém. Je mu jedno, v čem si jede můj mozek. Na cestách většinou jakoby zázračně k ničemu nedojde. Jakoby planeta měla nějaký ochranný mechanismus a někdo jako anděl strážný držel ochrannou ruku nad poutníky a cestovateli. Jakoby to měli za odměnu, že se vydali na cestu. 

Lepší vypadnout ven, než doma upadnout do psychosomatické nemoci

Za mě 100x radši vypadnu zavčas na týden z domu na výlet, než se pod tíhou starostí života uchylovat do nemoci a ten týden ležet v posteli s teploměrem. Jakmile mám pocit, že je toho moc, únava atd., radši z kolotoče vypadnout směr: veď mě dál, cesto má. Je s podivem, že na cestách jsem většinou na tak jiné frekvenci, že si ani nevzpomenu, že vůbec nějaké nemoci existují. Protože můj mozek je plně zaneprázděn a naplněn něčím jiným. Zkrátka, mnozí by si mysleli opak, ale moje zkušenost je, že na cestách nemoci nečíhají, ty straší tady doma.  

Na obrázcích Kroměříž, Polička a Vranov nad Dyjí:

Než podlehnout strachu, raději si ověřit a nechat se profackovat světem

A tak před cestou lidé řeší různé strachy, než aby řešili to, co mají: jak to tam funguje, co je třeba zařídit předem, kolik to stojí. Místo toho si říkají: "to nezvládnu, ztratím se, nedomluvím se, stanu se obětí zločinu, onemocním, kousne mě něco jedovatého, napadne mě divoké zvíře. Rádi si od sousedky poslechnou, že se tam střílí, že doktor v televizi říkal, že tam někdo teď umřel na pokousání žralokem nebo tropickou chorobu. Lítají tam bomby, unesou mě, zmrznu, sežerou mě medvědi (což se v dané lokalitě za posledních 30 let stalo 2 lidem). Divím se, že to vydrží opakovat stále dokola, když vidí, že nejsem naivní, abych jezdila do nebezpečí. Nejlepší je jet a vidět na vlastní oči, že většina zemí funguje úplně normálně. Lidé žijí běžný každodenní život, chodí do práce, do obchodu, děti do školy.

Pokud vás začne ovládat strach z běžně navštěvovaných turistických zemí, vmeťte si do očí trochu čisté statistiky. Tvrdá čísla vám sice nezajistí 100% bezpečí, ale ukážou, že jdete do situace, kterou před vámi i po vás ve zdraví přežily statisíce jiných turistů. Každou odstrašující informaci si ověřte. Dnes jde krásně vygooglit, jaká je bezpečnostní situace. Je v pořádku mít strach, ale rušit kvůli němu cestu do běžné země s fungujícím turismem, je na pováženou. To už je paralyzující úzkost, ne zdravý strach. Pokud vám zkušený cestovatel nebo novinář, který v dané zemi žije, nepodoporučí cestu, berte to jako kvalifikovanou radu. Pokud Ministerstvo zahraničních věcí vydá výstrahu, že do dané země/oblasti nemají občané ČR cestovat, to je teprve ten moment, který vás má zastavit. 

Nebojte se nechat profackovat světem na vlastní kůži. Protože mě praktická zkušenost dala úplně nejvíc. Já se taky bála do zemí jako je Izrael, Arménie, Thajsko a ve výsledku se teď právě do nich nejvíc těším. Protože už vím, že tam nejedu na jistou smrt, jak mě strašili. Radši dostat facku, než sedět zavřený doma strachy. Jasně, sem tam mě něco užere a nevím, co to bylo. Spadnu, odřu si nohu a modlím se, aby to nezačalo otékat nebo hnisat. To jsou normální věci, které se stávají. Naliju na to desinfekci a nedělám zbytečného hrdinu, kdyby rána mokvala, působila mi horečnatost, ohnu hlavu a zajdu za doktorem.

Na obrázku vidíte nejnebezpečnější zóny světa. Platí jednoduché pravidlo: kde je červená, tam nejezděte, zbytek se dá. Pořád musíme brát v potaz, že žijeme v době, kdy je v podstatě válečných konfliktů, než které zažívaly generace před námi. Možná to na nás starší generace, které přežily různé útrapy dějin, přenesly. To neustálé: "nikam nechoď, co ti doma chybí, pozor, ať si neuděláš to nebo ono, spadneš a zabiješ se."  

Výstraha MZV? Necestujte! 

Kam opravdu nemáme jezdit, je jasně označeno výstrahou MZV. Do takových míst ani nechtějí pojišťovny dávat cestovní zdravotní pojištění. Jedna taková výstraha platila například i pro italské lyžaře na přelomu února a března v souvislosti s koronavirem. Toto opravdu respektujme a přes výstrahu nejezděme. Typická výstraha MZV vypadá takto: https://www.mzv.cz/kabul/cz/viza_a_konzularni_informace/afghanistan_bezpecnostni_situace/index.html 

Na obrázku Liberec, Znojmo a Litomyšl:

Jet do zahraničí nebo zůstat v ČR?

Vídím to tak, že lidé budou vyjíždět instiktivně na základě vlastních pocitů. Někdo chce zůstat v ČR, jiný chce ven. Ověří si podmínky vstupu, momentální epidemiologickou situaci v dané zemi, vlastní zdravotní stav a pojede. A myslím si, že taková situace, kdy se na chvíli otevře jen pár zemí, se udrží hodně dlouho. Proto se nepřikláním k názorům: "nebudu nikam jezdit s rouškou, počkám, až to celé skončí." Myslím, že budeme jezdit delší dobu tak, že bude možnost navštívit jen pár vybraných zemí a pak zase jiné a s rouškou. Česká republika bohužel není žádná hvězda, má s koronavirem poměrně máslo na hlavě. Některé naše regiony jsou více zasažené a příchází i úvaha, jestli mám z takového regionu jezdit do covidem téměř nedotčené zóny. O tom jsem napsala článek https://www.hanamachalova.cz/clanek-jet-nejet-nejista-letni-sezona-2020/.

Někteří strachem a úzkostí paralyzovaní lidé přenášejí na ostatní i pocity viny, že jsou bezohlední, když se rozhodnou pro cestování. Toto si nemyslím, že je v dnešním propojeném světě na místě. Pokud mé zdraví je ve vynikající kondici, nejsem z města, kde je denně x přírůstků a jedu někam, kde jsou na tom víceméně podobně (typický příklad Rakousko), nepředstavuji pro tamní ani pro místní obyvatelstvo u mně doma větší hrozbu než oni sami sobě. 

Všimla jsem si, že většina lidí se i přes nijak oslnivou situaci cítí u nás v ČR bezpečně. Byla jsem zatím na Slovensku, v Maďarsku, Rakousku a Řecku musí říci, že mají lepší covid situaci a cítila jsem se tam lépe než u nás. Roli v tom hraje ale i krása léta, jejich památky, příroda a fakt, že člověk vyrazil na výlet. Výhoda je, že už máme všichni 4 měsíční zkušenost. Musím se starat o rozestupy, hygienu, desinfekci rukou, nesahat si do očí, úst, nosu, kde je to vyžadováno, nosit roušku. Mít ji u sebe a vzít si ji do uzavřených prostor. Proto vidím léto optimističtěji než většina lidí. Každá země má jasná pravidla, jak zachovat odstupy a hygienu na plážích, v restauracích, v dopravě, v obchodech, v památkách, na ubytování. Je to jiné než dřív. Zejména v Řecku, které je 4xméně postižené než ČR, jsem cítila z lidí až vděk za to, že jsme je podpořili a přijeli. Poloprázdné pláže, vylidněná města. Člověk si užil opravdový klid a krásné léto v jejich neskutečné přírodě. https://www.hanamachalova.cz/clanek-jak-to-funguje-v-recku-na-zakynthosu-v-lete-2020/ 

Světlejší země na mapě Evropy mají nižší výskyt koronaviru než ČR, ale zasažené jsou všechny. Respektuji, jak se kdo k tomu postaví. Zůstávat v ČR nerovná se nechytnu koronavirus, vyjet do zahraničí nerovná se chytnu koronavirus a přivezu ho domů. Už jsem se o tom 3x přesvědčila a nepřikládám to "měla jsem prostě štěstí, bylo to náhoda". Dělala jsem, co jsem ze své strany mohla: dodržovala opatření a nevystavovala se riziku v silně zasažených oblastech. Tak jako doma. 

Na obrázku zámek Lešná v ZOO Zlín, České Budějovice a Jičín:

Co pomůže zvýšit vaši celkovou bezpečnost na cestách:

1. zaregistrujte se do systému MZV DROZD https://drozd.mzv.cz/ a popište i přílety, odlety, hotel, místa, kam se chcete podívat, prostě něco o cestě, protože když se vám něco stane, rodina si takové údaje většinou vůbec nepamatuje, vědí tak leda, že jste v Řecku

2. mějte dobré cestovní zdravotní pojištění s vysokým plněním a mějte u sebe rozumnou cestovní lékárničku, která vám pomůže překlenout dobu, než se dostanete do normální lékárny

3. dodržujte zásady, které jsme se naučili během nouzového stavu: desinfekce, hygiena, odstupy, rouška v uzavřené místnosti a výskytu víc lidí pohromadě

4. během cesty se sem tam ozvěte rodině, sice si nebudou pamatovat názvy míst, kde jste, ale budou vědět, že jste živí a zdraví

5. vyfoťte si občanku a pas a uložte je online buď do svého emailu nebo na online úložiště, které bude přístupné z jakéhokoliv počítače, kdyby bylo třeba

6. nebuďte naivní, hlídejte si osobní věci, dávejte pozor na různé šméčkaře, šizuňky, nevystavujte nic cenného, radši se chovejte jako obyčejný místní/pocestný

7. rozumně si rozdělte hotovost, poschovávejte ji po různu po pokoji, do bot, do zavazadla, něco noste s sebou, něco ponechte v ubytování, zkrátka rozdělte riziko

8. nespoléhejte, že všude bude fungovat vaše karta, a že se jí dá všude platit

Na obrázku 2xHradec nad Moravicí, Kutná Hora a Olomouc:

Léto v ČR 

Na sociálních sítích převládl názor, že nyní je nejlepší čas procestovat Česko křížem krážem. Ukazovali prstem na ty, kteří už čekají, kdy se konečně otevřou hranice. Dělali z nich div ne ničitele naší ekonomiky. Podívat se letos do velehor nebo k moři? Hrůza, co jsi to za člověka, že chceš strávit týden/dva mimo naši krásnou zem? Přitom náš turismus můžu podpořit celý rok tím, že nebudu sedět doma ve volných dnech. Proto se neděste pokrytectví a s klidem si udělejte pěkný víkend někde v ČR a na týden dva si zajeďte k moři nebo na velehory. Bůhví, jestli nakonec ti největší křiklouni budou tak vehementně cestovat po Česku, jak se nyní bijí v prsa. Čekám, že sezóna v ČR bude letos dobrá, když tolik lidí zůstane tady. Spíš se obávám, aby se na těch pár vyvolených místech netvořily klasické české "václaváky" (Sněžka, ZOO, Pustevny, Pravčická brána, stezka stromy Lipno, Karlštejn, Macocha, Černé jezero, Adršpach, známe to). Máme celoročně spoustu víkendů a státních svátků. Nemusím po vlasti jezdit jen o prázdninách. 

Jízdenka na léto!

České dráhy každý rok vydávají skvělou jízdenku na léto. Za 790 Kč nebo 1190 Kč můžete celý týden nebo čtrnáct dní jezdit libovolně po celé republice. Mohu potvrdit, že vlaky jsou dnes čisté, nic nebrání vydat se na cestu. Vím, že poslední dobou byla nehodovost, ale upřímně, na silnicích je v létě také. https://www.cd.cz/typy-jizdenek/vnitrostatni-jizdenky/-27872/ Ať za všechny  promluví činy.

Nezapomeňte, že z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu:

Mapka mých navštívených míst v ČR: