Vzpomínka na Čínu: Peking a Šanghaj na tranzitní víza zdarma

Dnes jsem zavzpomínala, jak jsem se podívala párkrát na skok do Číny. Byla jsem konkrétně v Pekingu a v Šanghaji na bezplatná tranzitní víza. Získat běžná turistická víza nebylo snadné, bylo to časově i finančně náročné. Proto jsem byla ráda za možnost požádat na místě o bezvízový tranzit, za který se nic neplatí a podívat se do města. Turismus pak zcela zastavila covidová doba a dosud jsou požadavky na vstup do Číny natolik přísné (a drahé), že bude lepší počkat na příznivější dobu. Požadavky ke vstupu najdete aktualizované zde: https://www.mzv.cz/beijing/cz/konzularni_informace/aktuality/povinnost_hlaseni_navratu_do_ceske.html, a vízové požadavky zde: http://www.chinaembassy.cz/cze/lsyw/. 

144 hodinový bezvízový tranzit pro cizince

Nyní je tento bezvízový tranzit pozastaven. V budoucnu si však vzpomeňte, že se vyplatí prodloužit si přestup v Číně tak, aby bylo možné podívat se i do města na max 144 hodin. Mít v letence dlouhý přestup však automaticky neznamenalo nárok na vstup. Muselo se o něj požádat a splnit podmínky: letět z Číny do třetí země, mít platnou letenku, pas v dlouhé platnosti, vyplněný formulář a vystát si frontu k celnímu úředníkovi, který celý případ přezkoumal a rozhodl ano/ne.  Několik z vás mi psalo, že jste tranzitní vízum nedostali. A tak do toho jdete s tím, že to třeba nevyjde. Dále jsme se podrobili focení, snímání otisku prstů, měření teploty, procházce po lepkavém dekontaminačním koberci. Vždycky se vyplatilo bezpodmínečně splnit požadavky a k celnímu úředníkovi chovat absolutní vážnost. Rozhodně se nevyplatí jakékoliv pokusy o vyjednávání, nárokování a už vůbec ne dohadování. Tady platí striktní pravidla. Proces získání víza zabral vždy kolem hodiny a půl. Čínská mezinárodní letiště jsou situovaná celkem daleko od center měst, proto se o to nepokoušejte, pokud máte na přestup méně než 6 hodin. 

Jak si nastavit letenku, aby byl dostatek času

Někdy se stane, že sám systém nabídne online letenku s velmi dlouhým přestupem. Pokud ne, s klidem zavolejte prodejci, ať vás spojí s odborným letenkářem, který může nastavovat parametry v systému ručně. Poprvé se mi to poštěstilo na cestě z Japonska domů. V letu Okinawa-Šanghaj-Amsterdam-Praha byla v Šanghaji 18-19 hodin přestávka. Tuto letenku jsem kupovala přes letenkáře na telefonu u Regiojetu. Letělo se se společností China Eastern, která tenkrát provozovala přímou linku mezi Prahou a Šanghají https://us.ceair.com/en/. Letenkář mi ručně navolil takové lety, abych měla na cestě zpět krátký přestup v Amsterdamu a velmi dlouhý přestup v Šanghaji. Články o cestě do Japonska si můžete přečíst tady a tady.

Podruhé se zadařilo na cestě do Thajska s Air China http://www.airchina.com/index.shtml, kdy jsem kupovala letenku sama v systému a ten mi nabídl velmi dlouhý přestup v Pekingu na cestě tam. A tak jsem měla v letence Vídeň-Peking-Singapur 21 hodin v hlavním městě. Většinou se tarify u letenek s přestupem do 24 hodin změní jen o pár stovek, max. tisícovku. Takže za dobrou cenu získám podívání do nového města. Články o cestě během léta dopíšu.

Jak na jazykovou bariéru

Mnoho lidí se bojí jezdit do zemí s jinou abecedou, že nic nepřečtou a nedomluví se. Je sice pravda, že na první pohled si člověk už při pohledu na všechny nápisy ve znacích může připadat ztracený, ale ve skutečnosti jsme vůbec nikde nebloudili, nic nehledali, protože všechno se dá v pohodě nastudovat dopředu. Když si doma nastudujete mapu, podíváte se na fotky, jak která budova vypadá, nastudujete si, co jede z letiště do centra a jak tam funguje metro/jízdenky, v reálu jdete na jisto. Doprava tu funguje spolehlivě. Přepraví neskutečné množství lidí. Jede jedna souprava za druhou. A s ubytováním to samé - předem si najdete takové, které je blízko metra, stejně musíte ukázat při žádosti o vízum, že ubytování máte dopředu zajištěné a když vejdete do dveří, vědí o vás. Máte tam přece rezervaci. Nevzpomínám si, že by jazyk byl nějaká bariéra, protože ani nebylo na co se ptát. Člověk se tam zorientoval sám.

Šanghaj na 19 hodin - Nanjing Road a mrakodrapy

Do Šanghaje jsme přiletěli pozdě odpoledne. Do centra města jsme zvolili nejrychlejší vlak Maglev, který jede rychlostí až 430 km/h a nový Maglev umí jezdit 600 km/h. Využívá principu magnetické levitace, k níž využívá elektromagnetické síly. Nadnáší se těsně nad tratí, ale kolejnic se nedotýká. Čína využívá tuto technologii téměř 20 let. Šanghaj má pro maglev trať, která vede z místního letiště do města. Jedna jízda stojí 50 juanů = 170 Kč. K Jízdě musím říct, že velkou rychlost člověk necítí, ale tím, jak se vlak vznáší, tak to v obloucích cuká podobně, jako když přibližujete dva magnety stejným pólem k sobě. Já ráda zkouším nové dopravní prostředky a rychlovlaky jsou něco, co u nás nemáme (a mít nebudem). http://www.smtdc.com/en/jszl.html. Přestoupili jsme pak na normální metro a dojeli na People's Square. Na náměstí je velký park a v něm ikonické Šanghajské muzeum, Velké divadlo, Muzeum moderního umění a jiné významné budovy. Proto jsem zvolila tuto oblast i pro nocleh. Celkově Šanghaj má díky tomu, že má mrakodrapy již celá desetiletí, velmi specifickou atmosféru. A hned za nimi jsou uličky jako vystřižené z filmu. Bydleli jsme v pěkném hostelu kousek od náměstí asi za 300 Kč. Ubytování musí každému cizinci udělat registraci, což chvíli trvá (kdybyste bydleli mimo oficiální hotel, pamatujte, že se musíte zaregistrovat na policii, ubytování to udělá za vás). https://goo.gl/maps/S6UtPHRtQ6zYonKQ8 tady leží a patří pod mezinárodní síť hostelling international http://www.yhachina.com/index. Večer už za tmy jsme si ještě prošli celou ikonickou hlavní nákupní třídu města Nanjing Road až k řece, kde je výhled na protější břeh na nejvyšší moderní mrakodrapy města. Bohužel začalo pršet a tak byly zahaleny v mracích. Druhý den ráno už jsme pouze pochodili People's Square a jeli tentokrát obyčejným metrem až na letiště. To trvalo asi hodinu a půl, ale zase jsme ušetřili oproti Maglevu. http://service.shmetro.com/en/. Celkově jsem ve městě nechala asi 1000 Kč za ubytování, dopravu a nějaké to jídlo, pití.

Peking na 21 hodin - Zakázané město a náměstí Nebeského klidu

V Pekingu jsme byli v zimě v únoru, když ve městě bylo -6°C a město se chystalo na oslavy nového čínského roku. Díky mrazu jsme měli město se sluníčkem a nebyl tu žádný smog. Zvažovali jsme, jestli pojedeme mimo město na Velkou čínskou zeď, nebo pojedeme do centra na náměstí Nebeského klidu a do Zakázaného města. Zvítězila varianta město, protože přece jen se tam dá dostat metrem a snadno se dá dostat zpět na letiště. Pekingské metro jezdí přímo na letiště, takže jsme jeli až na zastávku Tian'anmen Xi(W) https://www.bjsubway.com/en/, což je právě v rohu náměstí Nebeského klidu a u zdi kolem parku Zakázaného města. Jsou to památky s obrovskou rozhlohou, takže jsme ušli dost kilometrů a zdaleka jsme neprošli všechno. Areál Zakázaného města má část parkovou, která je přístupná zdarma a část palácovou, kde se platí vstupné. Ta se jmenuje Palácové muzeum a je limitována na 30 000 návštěvníků denně. Tady jsou oficiální stránky, kde se dají rezervovat vstupenky online. Věřte, že limit se rychle vyčerpá a odpoledne se už jen tak z ulice do paláců nedostanete https://en.dpm.org.cn/about/news/2015-06-12/2105.html. V noci jsme pak odlétali z Pekingu z mínus 6 stupňů do plus 35 stupňů do Singapuru.

S ohledem na situaci ve světě za poslední rok a půl, jsem zpětně ráda, že jsem aspoň krátké nahlédnutí do Číny stihla. Nikdy nevíte, kdy bude všemu konec a proto si nenechávejte ujít příležitosti. Nemusí se už zopakovat.